Stojíte před rozhodnutím, která terapie pro vás má smysl? Skupinová nebo individuální? Mnoho lidí si myslí, že terapie znamená sedět v tiché místnosti s terapeutem a vyprávět o svých problémech. Ale co když byste mohli slyšet i jiné příběhy? Co kdyby vaše problémy zněly nejen ve vaší hlavě, ale i v hlasu někoho, kdo je prožívá stejně? Skupinová terapie není jen „terapie pro více lidí“ - je to úplně jiný svět, jiný temp, jiný typ léčby.
Co se vlastně děje na skupinovém sezení?
Skupinové sezení obvykle probíhá s 6 až 12 lidmi a jedním nebo dvěma terapeuty. Nejde o rozhovor, kde každý má svůj čas. Nejde ani o poradnu, kde se dávají rady. Jde o živý prostor, kde se lidé setkávají, reagují, přiznávají se, zklamávají a podporují. Terapeut nevede diskusi - sleduje, jak se lidé navzájem ovlivňují. Kdo se zavře? Kdo přerušuje? Kdo se snaží být „příjemný“? Kdo se cítí neviditelný?
Právě tyto chvíle - kdy někdo řekne „Já se taky cítím, jako bych nikdy nebyl dostatečně dobrý“ - jsou jádrem terapie. Když to slyšíte, že to říká i někdo jiný, není to jen souhlas. Je to jako když se napřed necháte překvapit, a pak si řeknete: „To jsem já.“ A najednou se ten pocit, že jste jediný, kdo to zažívá, rozpadne.
Nejde o to, že by každý musel mluvit. Někdo sedí celou hodinu a jen poslouchá. A to je v pořádku. Někdy je pozorování silnější než mluvení. Když slyšíte, jak jiný člen skupiny reaguje na něčí slova, jak se na něj dívá, jak se mu zatřásly ruce - to vám říká víc než deset vysvětlení.
Individuální terapie: hloubka, kterou nemáte nikde jinde
Ve skupině nemáte plnou pozornost. V individuální terapii ano. Tu máte celou hodinu - jen vy a terapeut. Žádné odvážení, žádné čekání na řadu. Můžete se vrátit k tomu, co vás trápilo včera v půlnoci. Můžete se zastavit na větvi, která vám připadá nejvíce důležitá. Můžete se vysmát, křičet, plakat - a nikdo jiný to nevidí.
Tady se pracuje s hloubkou. S tím, co jste si nikdy neodvážili říct. S tím, co jste si zatlačili pod sebe. S tím, co vás děsí, že by to mohlo být „příliš špatné“ nebo „příliš hloupé“. Individuální terapie umožňuje vytvořit bezpečný prostor, kde se můžete otevřít bez obavy, že někdo vyhodnotí nebo přeruší.
Je to jako vykopávání vlastního domu - každý kousek země, každý křížek podlahy, každá prasklina je důležitá. A terapeut je ten, kdo vám pomáhá rozumět, proč jste to všechno zazdili, a co se skrývá za tím zdivem.
Skupinová terapie: zpětná vazba od lidí, kteří vás opravdu vidí
Ve skupině se nejedná jen o to, co říkáte. Jedná se o to, jak na vás lidé reagují. Když řeknete „Nikdy nejsem dostatečně dobrý“, někdo vám řekne: „Když to říkáš, já se cítím, že se snažíš být dokonalý, abys nezklamal.“ A to vás zastaví. Protože to není terapeut, kdo to říká. To je člověk, který vás nezná z pracovního prostředí, nezná vaše rodinu, nezná vaše minulé vztahy. A přesto vás vidí.
Skupina funguje jako zrcadlo - ale ne dokonalé. Je to zrcadlo, které někdy zkresluje, někdy přehlíží, ale vždycky odráží něco, co si vy neuvědomujete. A to je mocný nástroj. Když vás někdo ve skupině řekne: „Když to říkáš, cítím se, že se chceš vyhnout konfliktu“, a vy si řeknete: „To je přesně to, co dělám.“ - to je moment, kdy se změní celý přístup k vašim vztahům.
Ve skupině se také učíte, jak reagovat na kritiku. Jak se nezavřít, když někdo řekne, že vás to znervózňuje. Jak se neobrátit na útěk, když někdo vás zpochybňuje. To všechno se děje v reálném čase. A to je léčba, kterou nemůžete získat jinde.
Co se děje v hlavě, když jste v skupině?
Ve skupinové terapii se často objevuje jev, kterému se říká „univerzálnost“ - pocit, že nejste sami. To zní jednoduše, ale má hluboký účinek. Když jste dlouho věřili, že vaše zážitky jsou „příliš divné“, „příliš špatné“ nebo „příliš zvláštní“, skupina vám ukáže: „To je normální. Tady to zažívá více lidí.“
Nejde o to, že by se problémy „vyřešily“ tím, že jich je víc. Jde o to, že se přestáváte stydět. A když přestanete stydět, přestáváte se bránit. A když přestanete se bránit - začínáte se měnit.
Skupina také umožňuje „reparativní zkušenost“. Pokud jste v dětství zažívali opakované zanedbání, skupina vám může ukázat, že existuje i jiný způsob, jak být s lidmi. Když někdo ve skupině přizná, že vás slyšel, že vás pochopil, že vás neodmítl - to je silnější než jakákoliv teorie.
Co je efektivnější? Skupinová nebo individuální terapie?
Je otázka, kterou si každý kladou. A odpověď je jednoduchá: obě jsou stejně účinné - ale pro různé věci.
Výzkumy z let 1990-2005, jako ty od Yaloma, Burlingame nebo McRoberts, ukazují, že skupinová terapie je stejně účinná jako individuální v léčbě úzkosti, deprese, poruch příjmu potravy a závislostí. Některé studie dokonce ukazují, že skupinová terapie má lepší dlouhodobé výsledky, protože lidé učí se novému chování v reálných vztazích.
Individuální terapie je ale lepší, pokud potřebujete hlubokou práci s traumatem, pokud máte silné obavy o soukromí nebo pokud se vztahy s lidmi pro vás vůbec neotvírají. Pokud jste v životě přetrvávali v izolaci, může být individuální terapie prvním krokem k tomu, abyste se naučili důvěřovat - a teprve potom se připojili ke skupině.
Nejčastěji se však používá kombinace. Lidé začínají individuální terapií, aby si ujasnili, co je jejich hlavní problém. A pak se připojí ke skupině, aby se naučili, jak s tím problémem žít s ostatními.
Cena: proč je skupinová terapie často výhodnější
Individuální sezení může stát 800-1 500 Kč za hodinu. Skupinové sezení - 300-500 Kč. Proč? Protože terapeut pracuje s více lidmi najednou. To neznamená, že je to „levnější verze“. Znamená to, že se vám nabízí více hodnoty za stejnou částku.
Pro někoho je cena rozhodující. Pro někoho je to možnost, kterou si jinak nemohl dovolit. A pro někoho je to první příležitost, aby se vůbec vůbec vůbec v psychoterapii vůbec pokusil.
Kdo je pro skupinovou terapii ideální?
- Kdo se cítí osamělý, i když je kolem lidí
- Kdo má problémy ve vztazích - s partnery, s kolegy, s rodinou
- Kdo se stydí, že je „příliš citlivý“ nebo „příliš emocionální“
- Kdo chce získat zpětnou vazbu od lidí, kteří nejsou jeho přátelé nebo rodina
- Kdo se chce naučit, jak být v kontaktu s ostatními, aniž by se musel bránit
Kdo je pro individuální terapii ideální?
- Kdo prožívá akutní krizi nebo traumatum
- Kdo má silné obavy o rozkrývání osobních informací
- Kdo má problémy s důvěrou - a potřebuje nejprve vytvořit bezpečný vztah s jednou osobou
- Kdo potřebuje hlubokou práci s vlastní identitou, sebeúctou nebo vnitřním kritikem
- Kdo je příliš citlivý na reakce ostatních a potřebuje čas, než se naučí být v prostoru s lidmi
Co dělat, když nevíte, co vybrat?
Nemusíte se rozhodnout hned. Mnoho terapeutů nabízí jedno konzultační sezení, kde si můžete vyslechnout, jaký přístup je pro vás vhodnější. Nebo si můžete zkusit oba. Někdo začne individuální terapií a po třech měsících přijde na to, že potřebuje skupinu. Někdo začne ve skupině a po dvou měsících si řekne: „Potřebuji s někým pracovat na tom, co se mi stalo v dětství.“
Není to překážka. Je to přirozený proces. Terapie není cesta, kterou musíte zvolit jednou a navždy. Je to cesta, kterou můžete měnit podle toho, co potřebujete.
Může být skupinová terapie škodlivá?
Skupinová terapie není škodlivá, pokud je vedená kvalifikovaným terapeutem. Základem je bezpečné prostředí, kde se respektuje soukromí a kde se nesmí vyskytovat útoky, ponižování nebo tlak na mluvení. Pokud se cítíte nepohodlně, můžete se ze skupiny odhlásit. Nejde o to, aby vás někdo „vyžil“ - jde o to, abyste se naučili, jak být v kontaktu s lidmi, aniž byste se ztratili.
Je potřeba mít nějaký konkrétní problém, abych šel do skupinové terapie?
Ne. Mnoho lidí přichází jen proto, že cítí, že jim něco chybí. Někdo má pocit, že „nemá smysl“, že „nikdy nevěří“, že „je to všechno nudné“. Skupinová terapie není jen pro ty, kdo mají diagnózu. Je pro ty, kdo chtějí lépe pochopit, jak fungují vztahy - včetně těch, které mají sám sebou.
Můžu se připojit ke skupině, která už začala?
Obvykle ne. Skupiny se obvykle otevírají na začátku cyklu - například v lednu nebo v září. To je proto, že potřebují čas, aby se navzájem poznaly a vytvořily bezpečné prostředí. Pokud se připojíte později, může to narušit dynamiku. Ale mnoho terapeutů má několik skupin - takže se můžete připojit k nové, která právě začíná.
Je skupinová terapie vhodná pro lidi s autismem nebo sociální úzkostí?
U některých ano, u jiných ne. Lidé s vysokou sociální úzkostí často potřebují začít individuálně. Ale někteří lidé s autismem se ve skupině cítí lépe, protože se nejedná o „normální“ pravidla - nejde o to, jak se chovat, ale o to, jak jste. Pokud je skupina vedená terapeutem, který rozumí těmto potřebám, může být skupinová terapie velmi silnou zkušeností.
Jak dlouho trvá skupinová terapie?
Obvykle 12-24 sezení, ale může trvat i déle. Některé skupiny pracují po měsíce, některé po roky. Důležité je, abyste neřešili „kolik sezení“, ale „co jsem získal“. Někdo si po 6 sezeních řekne: „Už vím, jak se chci chovat v konfliktech.“ A jiný si po 18 sezeních řekne: „Teď už vím, proč se vždycky cítím, že jsem vinen.“
Neexistuje jedna správná cesta. Jen ta, která vám v tomto okamžiku pomůže. Možná budete potřebovat obě. Možná jen jednu. Ale pokud nezkusíte ani jednu - nikdy nezjistíte, co vás může změnit.
