PTSD není jen „paměť špatné události“. Je to životní změna, která se vkládá do každého dechu, každého spánku, každého vztahu. Když někdo zažije něco, co přesahuje lidskou odolnost - útok, válečnou zkušenost, násilí, dopravní nehodu - mozek se nejen vzpomene. Změní se. A to nejen v hlavě, ale v celém těle. Někteří lidé to přežijí. Jiní se v něm utopí. A přesto je možné se z toho vrátit. Ne léky, ale práce s pamětí, s myšlenkami, s tělem. Psychoterapie je cesta, která funguje - a funguje dobře.
Co vlastně PTSD dělá s člověkem?
PTSD není strach. To je příliš jednoduché. Je to opakované prožívání traumatu, jako by se událost znovu odehrávala. Může to být náhlý záchvat paniky, když slyšíš sirénu. Nebo noční můry, kde se znovu ocitneš v tom místě, kde se všechno zlomilo. Někteří lidé se vyhýbají všemu, co připomíná trauma - místa, lidé, slova, dokonce zvuky. Další se zavírají do sebe. Ztrácejí zájem o přátele, o práci, o život. Cítí se vinní, ztracení, zneužití. A přesto jsou vždy na pohotovosti. Spí méně, reagují rychleji, jsou napjatí jako pružina. To je zvýšená bdělost. A to všechno není „přehnané“. Je to mozek, který se snaží přežít, ale už neví, jak se vrátit zpět.Proč psychoterapie je první volba?
Léky mohou uklidnit. SSRIs jako sertralin nebo paroxetin mohou zmírnit úzkost, zlepšit spánek, zpomalit návaly paniky. Ale neřeší příčinu. Když zastavíš léky, příznaky se často vrátí. Psychoterapie ale pracuje na zdroji. Na tom, co se stalo. Na tom, jak to bylo vnímáno. Na tom, jak to ovlivňuje teď. A to je rozdíl jako mezi zatlačením požáru pod koberec a vypnutím zdroje ohně. Výzkumy z let 2021-2023 potvrzují: psychoterapie má vyšší účinnost než léky, a to i v dlouhodobém horizontu. Lidé, kteří projdou terapií, nejen ztrácejí příznaky - obnovují se. Vrací se jim schopnost důvěřovat, cítit, být s lidmi. A to je víc než jen „nemocný nejsi“.Co se děje v terapii?
Není to jedna metoda. Je to několik silných přístupů, každý s jinou cestou k tomu samému cíli: zpracovat trauma a znovu získat kontrolu nad životem.- Prodloužená expozice (PE): Pacient pomalu, v bezpečném prostředí, znovu prožívá traumatu - ale teď s terapeutem. Ne v noční můře. Ne v úzkosti. Ale v klidu. Když se opakuje vzpomínka, mozek se učí: „To už se nestane.“ Spojení mezi vzpomínkou a strachem se oslabuje.
- Kognitivní terapie zpracování (CPT): Zabývá se tím, co si člověk o sobě a světě říká. „Měl jsem to zasloužit.“ „Nemůžu důvěřovat nikomu.“ „Jsem poškozený.“ Tyto myšlenky se prohledávají, zkoumají, překlápějí. A často se ukáže: to, co jsi si v hlavě říkal po trauma, už není pravda.
- EMDR (desenzitizace a přepracování očními pohyby): Zní divně, ale funguje. Pacient si připomíná trauma, zatímco sleduje terapeutovu ruku, která se pohybuje zprava doleva. Tento pohyb stimuluje mozek tak, že se zpracování traumatu urychluje. Výzkumy ukazují, že EMDR mění aktivitu v oblastech mozku, které zpracovávají emoce a paměť - a to bez toho, aby se muselo hovořit o detailu.
- Vnitřní rodinný systém (IFS): Místo toho, abychom se snažili „zvládnout“ své příznaky, učíme se poznávat různé „části“ sebe sama. Ta část, která se vyhýbá. Ta, která je naštvaná. Ta, která se bojí. Každá z nich má důvod. A terapie pomáhá jim naslouchat - a nezničit je, ale uklidnit je.
Proč důvěra je klíč?
Nemůžeš zpracovat trauma, pokud se nečíš. Pokud se bojíš, že tě terapeut posoudí. Nebo že ti nevěří. Nebo že tě zase zavře do nějakého boxu. A proto je nejdůležitější věc v terapii - vztah. Ne metoda. Ne technika. Vztah. Terapeut není „řešitel“. Je to někdo, kdo sedí vedle tebe, když se to rozpadá. Kdo ti říká: „To je normální.“ Kdo ti dá čas. Kdo neříká: „Už to máš za sebou.“ Kdo říká: „Jsem tady, dokud to budeš potřebovat.“ Výzkumy z roku 2022 potvrzují: bez tohoto bezpečného vztahu se žádná technika nevyplatí. Můžeš mít nejlepšího terapeuta na světě, ale pokud se ti nezdá, že mu můžeš věřit - nic se nestane.Co říkají lidé, kteří to prošli?
Mnoho lidí začíná s léky. Myslí si, že to bude rychlejší. Ale brzy zjistí: účinky jsou dočasné. A vedlejší účinky - zvýšená únavnost, ztráta chuti, sexuální dysfunkce - mohou být horší než původní příznaky. Takže se obrací k terapii. Jedna žena z Olomouce, která přežila násilí před šesti lety, řekla: „Léky mi daly klid. Ale ne mě. Terapie mi vrátila mě.“ Druhý muž, voják, který se vrátil z mise, řekl: „Když jsem se poprvé podíval na EMDR, myslel jsem, že je to blábol. Ale když jsem to udělal, věděl jsem: to, co jsem si pamatoval, už nebylo stejné. Bylo… mírnější.“ A co ti, kteří čekali? V průměru lidé čekají osm let, než vyhledají pomoc. A to je tragédie. Čím déle trauma nezpracuješ, tím hlouběji se vkládá do těla, do mysli, do vztahů. A tím složitější je vrátit se zpět.
Ketamin a nové cesty
Nedávno se objevila nová možnost: ketaminem asistovaná psychoterapie. Nejedná se o „hallucinaci“. Jedná se o to, že ketamin dočasně uvolní „zámek“ v mozku - ten, který blokuje přístup k traumatu. A v této otevřené chvíli může terapeut pomoci pacientovi zpracovat to, co se dříve nedalo dotknout. To není „rýchle řešení“. Je to nástroj. Který může zkrátit cestu. Ale jen pokud je použit v rámci terapie. Samotný ketamin bez terapeuta je nebezpečný. Ale v rukou zkušeného specialisty? Může být průlom.Co dělat, když ti to někdo řekne?
Nemluv. Neříkej: „Už to máš za sebou.“ Neříkej: „Začni být silný.“ Naslouchej. Nejprve jen tak. Pak řekni: „Chceš to zkusit zpracovat? Můžu ti pomoct najít někoho, kdo to umí.“ Nezavírej to do „to je jen stres“. PTSD není stres. Je to zranění. A zranění potřebují léčbu.Co dělat, když jsi ty?
Nemusíš mít všechno pod kontrolou. Ale musíš začít. Když se cítíš, že to už nevydržíš - najdi psychologa nebo psychiatra, který se specializuje na trauma. Ne každý. Ale někdo ano. V Česku se v posledních letech objevují centra, která mají zkušenosti s EMDR, CPT, PE. Můžeš se zeptat na lékárnu, na psychologickou poradnu, na nemocnici. Nečekají na tebe. Ale jsou tam. Nemusíš mít všechno zpracované hned. Stačí, když řekneš: „Chci to zkusit.“ A pak: „Chci to zkusit znovu.“ A víš co? Nejsi sám. Tisíce lidí v Česku prošly tím samým. A většina z nich se vrátila. Ne proto, že byli silní. Ale proto, že se nevzdali. A ty také ne.Je možné se z PTSD zcela uzdravit?
Ano. Mnoho lidí, kteří projdou specializovanou psychoterapií, dosáhne úplné remise příznaků. Zpracování traumatu neznamená, že si na něj nevzpomeneš. Ale znamená, že už ho nevnímáš jako hrozbu. Že už ho neříkáš: „To mě urazilo.“ Ale: „To se stalo. A já jsem stále živý. A já jsem v pořádku."
Může psychoterapie PTSD škodit?
Ano, pokud ji provádí někdo bez specifického vzdělání. Běžná psychoterapie, která se zaměřuje jen na „vývoj osobnosti“ nebo „přemýšlení o minulosti“, může být pro osoby s PTSD škodlivá. Může způsobit přetížení, opětovné zranění nebo únik. Je tedy klíčové hledat terapeuta, který má zkušenosti s trauma-orientovanou terapií - EMDR, PE, CPT nebo IFS.
Proč se PTSD často nezjišťuje?
Protože příznaky se mohou projevit až měsíce nebo roky po události. Lidé si myslí, že „to už je za nimi“. Nebo se stydí. Nebo si myslí, že to „nebylo tak špatné“. A tak se nevyhledává pomoc. Ale i malé trauma, které se nezpracuje, může zůstat jako tajný zdroj úzkosti, deprese nebo izolace.
Můžu si online otestovat PTSD?
Ano, existují online dotazníky, které ukazují, zda bys měl zvážit vyhledání pomoci. Ale žádný online test nenahrazuje diagnózu psychiatra nebo klinického psychologa. Tyto testy jsou jen první krok. Ne výsledek. A pokud ti některý z nich ukáže vysoké skóre - neváhej. Jdi k odborníkovi.
Je léčba PTSD v Česku dostupná?
Ano. V posledních letech se v Česku rozvíjí síť specializovaných terapeutických center, zejména ve velkých městech. Některé z nich nabízejí terapii i v rámci zdravotního pojištění. V Olomouci, Brně, Praze, Ostravě a Plzni existují centra, která se specializují na trauma a mají zkušenosti s EMDR, CPT a PE. Hledej psychologa nebo psychiatra s uvedením „terapie trauma“ nebo „PTSD“ ve svém profilu.
