Jak plynule přejít z krizové intervence do psychoterapie

Stojíte na křižovatce - právě jste absolvovali první pomoc v podobě krizové intervence a přemýšlíte, jak dál. Není to jen otázka dalšího termínu v kalendáři, ale skutečný krok k dlouhodobé stabilitě a změně, kterou chcete v životě zaznamenat. V tomto článku rozebíráme, co obě služby obnášejí, kde jsou rozdíly a konkrétní postup, jak z jednorázového zásahu plynule přejít do psychoterapie.

Co je krizová intervence?

Krizová intervence je krátkodobá, zaměřená na okamžitou stabilizaci osoby, která se ocitla v akutní psychické nebo emoční krizi. Typicky trvá 1 sezení (cca 50 minut) a maximálně dvě sezení, během nichž terapeut pomáhá klientovi zorientovat se v situaci, obnovit nadhled a aktivovat vlastní zdroje. Hlavním cílem je vytvořit krátkodobý akční plán, který umožní klientovi ručně zvládnout stres‑situaci a připravit se na další krok - třeba dlouhodobou psychoterapii.

V ČR se krizová intervence poskytuje v centrech jako RIAPS v Praze (Chelčického 39), ale i v menších regionálních centrech či v rámci první psychické pomoci.

Co je psychoterapie?

Psychoterapie je dlouhodobý proces, během kterého terapeut spolu s klientem pracuje na hlubších změnách - myšlenkových vzorcích, vztahových dynamikách, emočních regulacích a taktéž na řešení chronických problémů. Na rozdíl od krizové intervence může terapie trvat měsíce i roky a zahrnuje pravidelná sezení (obvykle 45-60min).

Psychoterapie využívá různé směry (kognitivně‑behaviorální, psychodynamická, humanistická apod.) a může být individuální, párová nebo skupinová podle specifických potřeb klienta.

Klíčové rozdíly a společné body

Obě formy však sdílí důraz na bezpečný terapeutický vztah a na aktivní zapojení klienta do hledání řešení.

Praktický plán přechodu - krok za krokem

1. Vyhodnocení stabilizace - po posledním sezení krizové intervence terapeut zkontroluje, zda klient dokáže opět fungovat v běžném režimu (spánek, stravování, práce). Pokud jsou základní funkce obnoveny, je vhodný čas mluvit o další péči.
2. Rozpoznání indikací pro psychoterapii - otázky jako: „Způsobuje vám problém potíže v práci nebo ve vztazích?“, „Cítíte dlouhodobou únavu, nízkou motivaci?“. Odpovědi pomáhají rozhodnout, zda je potřeba dlouhodobá podpora.
3. Společná volba terapeutického směru - na základě výše uvedených odpovědí terapeut doporučí konkrétní typ terapie (individuální, párová, skupinová) a zvolí vhodný přístup (CBT, psychodynamický, gestalt).
4. Domluvení prvního terapieřského termínu - terapeut často předává kontakt na vhodného psychoterapeuta, případně zajistí přechod v rámci stejné instituce (např. RIAPS má interní psychoterapeuty).
5. Přechodová seance - první psychoterapeutické sezení může zahrnovat krátké shrnutí průběhu krizové intervence, aby se zachoval kontext a klient necítil, že začíná úplně od nuly.
6. Stanovení dlouhodobých cílů - během několika úvodních sezení terapie spolu vytvoří strukturu - co klient chce změnit, jak měřit pokrok a kdy bude možné ukončit terapii.

Tento strukturovaný přístup snižuje riziko ztráty motivace a pomáhá klientovi cítit, že neutíká od problému, ale získává pevnou oporu.

Role odborníků a institucí

Centra jako RIAPS kombinují krizovou intervenci s následnou psychoterapeutickou podporou. V praxi to funguje tak, že odborný tým (psycholog, psychiatr, sociální pracovnice) provede první zásah a poté dohodne další krok. Dalšími důležitými subjekty jsou například Centrum Spolu v terapii, které nabízí maximálně dvě intervenční sezení a následně doporučení na dlouhodobou péči.

Pro rodinné nebo partnerské krize se doporučuje rovnou párová terapie - taková forma zabraňuje „přeskakování“ a umožňuje oběma partnerům pracovat na vztahu od prvního setkání.

Specifické situace a přizpůsobené přístupy

Krize mohou vzniknout z různých zdrojů - například krize z psychopatologie (neúplně řešené vývojové otázky), akutní psychóza nebo intenzivní závislost. V těchto případech krizová intervence zahrnuje i farmakoterapii a úzkostnou spolupráci s psychiatrií. Jakmile je akutní stav stabilizován, psychoterapie může pokračovat v práci na kořenových příčinách - např. traumatu, dysfunkčních vztahových vzorcích či maladaptivních copingových strategiích.

Pro těžkosti ve vztazích je důležitá párová terapie už od první sezení - pomáhá zabránit „zachycování“ problémů pouze jedním partnerem a umožňuje rovnoměrnou práci na komunikaci.

Tipy a běžné chyby při přechodu

• Neodkládat první termín psychoterapie. Čím dříve se začne, tím menší je riziko, že klient ztratí motivaci.
• Nepodceňovat význam přechodové seance. Krátké shrnutí krizového zásahu pomáhá terapeutovi rychle nastavit kontext.
• Vyhnout se „přeskakování“ na jiný terapeutický styl bez jasného důvodu. Pokud se během krize objevil konkrétní problém (např. závislost), je vhodné zvolit specialistu.
• Nezapomínat na sociální podporu. Rodina, přátelé a skupinové setkání mohou výrazně posílit efekt terapie.
• Pravidelně kontrolovat plánní cíle. Pokud po několika sezeních cítíte stagnaci, otevřeně diskutujte s terapeutem o úpravě přístupu.

Závěrečné myšlenky

Plynulý přechod z krizové intervence do psychoterapie není jen administrativní úkon, ale proces, který vyžaduje jasnou komunikaci, soulad mezi odborníky a aktivní zapojení klienta. Pokud máte po krizové pomoci pocit, že potřebujete další strukturu a dlouhodobou podporu, nebojte se požádat o konkrétní doporučení na psychoterapeuta a nastavit si realistické cíle. Pamatujte, že první krok je stabilizace, ale druhý krok - dlouhodobá změna - je tím, co skutečně přináší trvalý růst.