Role rodiny a blízkých v psychoterapii: Jak zapojit okolí do léčby

Stojíte před tím, že vaše dítě má problémy - nechce jít do školy, často se rozčílí, nebo se zavírá do svého pokoje. Nebo se vaše manželství rozpadá a všechno se to projevuje i v chování dětí. Přemýšlíte: rodinná terapie je to pro vás? Nebo je to jen další způsob, jak vás obviňovat? Nejde o to, kdo je vinný. Jde o to, že problém nežije jen u jednoho člověka. Žije mezi vami.

Proč rodina není jen pozadí - ale součást problému

Představte si, že vaše dítě má poruchu příjmu potravy. Lékař řekne: „Musí se léčit.“ Terapeut řekne: „Potřebuje individuální podporu.“ Ale když se podíváte na rodinu, zjistíte, že matka se neustále kritizuje, že otec se vyhýbá konfliktům, a dítě se cítí, že jeho hlad je jediný způsob, jak dostat pozornost. To není náhoda. To je systém.

Rodinná terapie nevidí jednotlivce jako izolované jednotky. Vidí je jako části živého systému - jako buňky v těle, které se navzájem ovlivňují. Když jedna buňka nemůže dělat svou práci, celé tělo se snaží to napravit - někdy špatně. Když se dítě chová „divně“, často to není jeho vina. Je to odpověď na to, co se děje mezi rodiči, mezi sourozenci, mezi dědou a babičkou.

V Česku se tato metoda rozvíjí už od 60. let 20. století. Průkopníci jako Virginia Satir, Salvador Minuchin nebo Albert Pesso ukázali, že když se změní vztahy v rodině, změní se i jednotlivec. Výzkumy ukazují, že u poruch příjmu potravy je úspěšnost rodinné terapie 65-75 %. To není malé číslo. To je větší než u mnoha léků.

Co se děje během sezení?

Nikdo vás nezavolá na pohovor jako „vinného“. Terapeut se neptá: „Kdo to způsobil?“ Ptá se: „Jak to funguje?“

První sezení je jako průzkum. Terapeut se setká s těmi, kdo se chtějí zúčastnit - to nemusí být všichni. Někdy jen rodiče. Někdy jen matka a dcera. Někdy celá rodina s prarodiči. Každé sezení trvá 60 až 90 minut a probíhá týdně nebo každé dvě týdny. Délka celé terapie je obvykle 10 až 20 sezení.

Terapeut sleduje:

• Kdo mluví nejvíc? Kdo mlčí?
• Kdo přebírá odpovědnost? Kdo se z ní vyhýbá?
• Když se objeví konflikt, jak se lidé chovají? Utíkají? Křičí? Zavírají se?
• Které emoce jsou zakázané? Které se v rodině „nepovolují“?

Například: když se rodiče hádají, dítě začne mít závraty. Nebo se všichni najednou začnou mluvit o tom, jak je špatná škola. To není náhoda. To je způsob, jak se rodina snaží udržet klid - i když je vnitřně rozdrcená.

Terapeut vám pak pomůže uvidět tyto vzorce. Ne kritizuje. Neobviňuje. Ukazuje. A pak spolu vymýšlíte nové způsoby, jak reagovat.

Domácí úkoly - ne jako ve škole, ale jako příležitost

Mezi sezeními nebudete mít písemky. Budete mít úkoly. Ale ne takové, které vás vyčerpávají. Ty, které vás spojují.

Třeba:

• „Každý večer se na pět minut podívejte do očí svému dítěti a řekněte: ‚Mám tě rád.‘ Neříkejte nic jiného.“
• „Dnes večer neřešte, kdo má pravdu. Ptejte se: ‚Co potřebuješ?‘“
• „Rodiče si dají na týden pauzu od hádek. Dítě si zvolí den, kdy se může vyjádřit bez výčitek.“

Tyto úkoly nejsou o tom, aby se něco „napravilo“. Jsou o tom, aby se něco změnilo. A změna začíná malým krokem.

Co když někdo nechce přijít?

To je běžné. Často se stává, že:

• Adolescent říká: „To je blbost, nejdu.“
• Manžel: „Nechci se vyslýchat. Já jsem v pořádku.“
• Prarodič: „My jsme to vždycky dělali jinak.“

Není potřeba, aby přišli všichni. Terapeut se může setkat jen s těmi, kdo jsou připravení. Ale i tak může začít změna. Když matka začne mluvit jinak, dítě to cítí. Když otec přestane utíkat, manželka se začne uvolňovat. Systém se přizpůsobuje.

Výzkumy ukazují, že 45 % případů má problém s angažováním adolescentů. Ale 76 % rodin hlásí, že po terapii lépe porozuměly tomu, co se děje uvnitř. Tedy: i když někdo nechce přijít, může se stát, že se změní ten, kdo přijde.

Rodinná terapie vs. párová vs. individuální

Ne každý problém vyžaduje celou rodinu.

• Individuální terapie je dobrá, když se jedná o hluboké trauma, deprese, anorexii s těžkou psychopatologií. Tam je důležité nejprve stabilizovat jednotlivce.
• Párová terapie je ideální, když hlavní problém je mezi dvěma lidmi - manžely, partnery. Je dostupnější, snazší na organizaci a 87 % terapeutů potvrzuje, že online verze funguje stejně dobře jako osobně.
• Rodinná terapie je ta správná, když problém se šíří - když dítě má problémy, ale všichni v rodině se chovají jako by byli v kruhu, který se točí kolem něj.

Například: když se rodiče rozvedou a dítě začne mít výbuchy agresivity, to není jen problém dítěte. Je to problém toho, jak se rodina přizpůsobuje rozpadu. Tam je rodinná terapie nejúčinnější.

Co říkají lidé, kteří to vyzkoušeli?

Podle šetření z VÚPSV z roku 2021:

• 76 % lidí říká, že lépe pochopili, jak rodina funguje.
• 72 % říká, že se rodinné vazby posílily.
• 68 % říká, že se naučili lépe vyjadřovat emoce.

A co ti, kteří se rozvedli? Podle OSPOD z roku 2022: 62 % rodičů říká, že rodinné poradenství jim pomohlo vytvořit „rodičovský plán“ - tedy jak se společně starat o dítě, i když už nejsou spolu.

To není jen o „nápravě“. Je to o tom, jak se děti učí, že vztahy mohou být bezpečné - i když nejsou dokonalé.

Kdo může pomoci? A jak najít správného terapeuta?

V Česku není rodinná terapie součástí základního vzdělání psychologů. Musíte hledat někoho, kdo má dodatečnou certifikaci. Průměrně trvá 24 měsíců. Takže když hledáte terapeuta, zeptejte se:

• Máte certifikaci v rodinné terapii?
• Jakým přístupem pracujete? (systemický, narativní, PBSP?)
• Máte zkušenosti s případy jako váš?

Nemusíte hledat někoho, kdo má „všechno“. Ale musíte najít někoho, kdo rozumí systémům. Kdo nevidí vás jako „vinného“, ale jako člena rodiny, který se snaží přežít.

Většina terapeutů dnes nabízí i online sezení. A to je dobrá zpráva. Není potřeba jet do Prahy. Můžete se připojit z domova - a přitom mít v místnosti i děti, které se nechtějí vyjádřit. To je normální. Terapeut to ví.

Je to pro vás?

Nejde o to, jestli máte „nějaký problém“. Jde o to, jestli:

• Často se cítíte, že se všechno točí kolem jednoho člověka?
• Už jste vyslechli všechny rady, ale nic se nezměnilo?
• Chcete, aby vaše dítě mělo lepší život - ne proto, že „musí být silné“, ale protože rodina se naučí být bezpečná?

Pokud ano, pak rodinná terapie není „další možnost“. Je to první pravá odpověď.

Co je další krok?

Začněte malým krokem. Nechte si vysvětlit, co je rodinná terapie. Není to něco, co se dělá „s“ vámi. Je to něco, co se dělá „mezi“ vámi.

Najděte terapeuta, který vás neobviňuje, ale pomáhá pochopit. A pak se rozhodněte: chcete, aby vaše rodina byla místo, kde se dítě může jen tak dát do pohybu - ne proto, že musí, ale protože se cítí bezpečně.