Říkáte si, že terapie by měla pomoci, ale přesto se cítíte jako byste mluvili do prázdna? Nejste sami. Mnoho lidí začíná terapii s nadějí, ale brzy zjistí, že neví, jak říct to, co opravdu potřebuje. A přitom právě komunikace s terapeutem je ten nejdůležitější prvek, který rozhoduje, jestli terapie bude fungovat. Nejde o to, jak dobře znáte psychologické pojmy. Jde o to, jestli se dokážete vyjádřit tak, aby vás terapeut opravdu slyšel.
Nejde o to, co řeknete, ale jak to řeknete
Mnoho lidí si myslí, že musí mít všechno v hlavě upravené, než půjdou na sezení. Že musí být připraveni na to, aby přesně popsali své pocity nebo minulé události. To není pravda. Terapeut nečeká, že budete perfektní. Čeká, že budete upřímní. Když řeknete: „Nevím, jak to popsat“, už to je začátek. Terapeuti s tím pracují každý den. Nejde o to, abyste všechno měli načisto. Jde o to, abyste se nezastavili před tím, co je pro vás těžké říct.Používejte „já-výroky“. Místo „Ty mě vždycky ignoruješ“ řekněte: „Cítím se opuštěně, když se neodzýváte, když se snažím něco říct.“ Tato drobná změna má velký vliv. Podle výzkumu Univerzity Karlovy z roku 2021 zvyšuje pravděpodobnost, že terapeut pochopí, co cítíte, o 42 %. Neobviňujte. Popište svůj vnitřní svět. Terapeut není váš přítel, ale i tak vás nebude posuzovat. To je jeho práce.
Připravte se - i když to zní divně
Nejde o to, aby jste si před sezením vypamatovali všechny detaily. Jde o to, aby jste si vytvořili malý prostor pro myšlenku. Před každým sezením si dejte pět minut. Zajděte do koupelny, sedněte si do auta, nebo si například napíšete tři věty do poznámkového bloku. Co vás trápilo tento týden? Co vás překvapilo? Co vás rozčílilo? Co jste cítili, když jste se probudili v pondělí ráno?Klienti, kteří dělají tyto malé poznámky, hlásí o 28 % vyšší spokojenost s terapií. Nemusíte psát celé eseje. Stačí: „Dnes jsem se cítil jako bych byl ve skleněné kleci - všechno kolem mě běželo, ale já jsem nebyl součástí.“ To je dostačující. Terapeut to vezme, vytáhne to ven a spolu s vámi se na to podívá. Když se něco objeví v poznámkách, máte šanci ho prozkoumat. Když jen přijdete a řeknete: „Všechno je špatně“, terapeut se může cítit jako kdyby se snažil vylovit rybu z mlhy.
Nezapomeňte na to, co se nestane
Komunikace v terapii není jen o slovech. 55 % úspěchu terapeutického procesu podle Univerzity Karlovy z roku 2021 přichází z neverbální komunikace. Tón hlasu, pohled, mimika, držení těla - všechno to mluví. Když terapeut řekne: „To zní těžké“, ale přitom se dívá na hodinky, nebo když si při vašem výrazu pohladí bradu a zavře oči, tyto věci vás ovlivňují. I když je to neviditelné, je to reálné.Nebojte se toho zmínit. Když řeknete: „Cítím se, že když o tom mluvím o tom, jak jsem zraněný, vypadáte, jako byste chtěli, abych to přestal říkat“, může to být nejdůležitější věta celého sezení. Terapeuti to ocení. Nejsou zde, aby vás „přesvědčili“, ale aby vás pochopili. Pokud se cítíte, že něco v komunikaci nefunguje, řekněte to. 76 % klientů, kteří to udělají, hlásí lepší výsledky.
Nejste tu, abyste byli „dobří“
Mnoho lidí se snaží během terapie být „dobří“. „Nechci ho zatěžovat.“ „Nechci, aby si myslel, že jsem nesmyslný.“ „Nechci, aby mě považoval za slabého.“ To je běžné. Ale terapie není místo, kde se máte chovat jako byste byli na úřadě nebo na pracovním pohovoru. Terapie je místo, kde se můžete být, jak jste. Když se cítíte zlostní, smutní, zmatení, nebo když se prostě necítíte - řekněte to. Terapeut to nebere jako „případ“ nebo „problém“. Bere to jako vstupní bod.Nejčastější chyba? Neříct, když nerozumíte. 97 % terapeutů říká, že ocení, když klient řekne: „Nerozumím, co tím myslíš.“ Ale jen 28 % klientů to dělá. Proč? Protože si myslí, že by to znamenalo, že jsou hloupí. To není pravda. Terapeut je tu, aby vás vedl, ne aby vás testoval. Když řeknete: „Nemůžu to zatím pochopit, můžeme to zkusit znovu?“, získáte jasnější obrázek. A terapeut získá lepší přehled o tom, jak na vás funguje.
Co dělat, když se nechcete otevírat?
Je to normální. 41 % klientů říká, že největší překážkou je začít mluvit o citlivých věcech. Nejste jediný, kdo se cítí jako by se měl „vykoupat“ do vlastních ran. V tom případě začněte s tím, co je méně bolestivé. Mluvte o tom, co vás dnes znepokojuje. Ne o tom, co vás zničilo v dětství. Mluvte o tom, jak jste se cítili, když vám kolega řekl, že jste „příliš citlivý“. Mluvte o tom, jak jste se cítili, když jste se probudili a nechtěli vstávat. Tyto věci jsou cesta ke všemu ostatnímu.Terapeut vás nezastaví, když budete mluvit o malých věcech. Naopak - tyto věci jsou často klíčem k větším. Když začnete mluvit o tom, jak jste se cítili, když vám někdo řekl, že „nemáte nárok na špatné dny“, může to vést k tomu, že se podíváte na to, kdo vám to řekl v dětství. A proč jste to přijali.
Je to vaše práce - ne jeho
Někteří lidé si myslí, že terapeut je jako lék. Přijdou, sednou si, a pak nějakým zázrakem se všechno změní. To není pravda. Terapeut je průvodce. On vás nevede k odpovědi. On vás vede k otázce. Když vám řekne: „Co by se stalo, kdyby jste to řekli své matce?“, neříká vám, co máte udělat. Říká vám: „Zamysli se.“Terapeut nemá pravdu. Nemá odpověď. Má nástroje. A vaše slova jsou ten nejdůležitější nástroj. Když se cítíte, že vás terapeut nechává „stát na místě“, možná právě to dělá. Někdy je potřeba zůstat v nejistotě, aby se něco nového mohlo narodit. Pokud se ale cítíte, že vás terapeut nechává v nejistotě bez jakéhokoli směru, pak je to na vás, abyste to řekli. „Cítím, že se tu nehneme. Co bychom mohli zkusit jinak?“
Nebojte se říct, že chcete skončit
83 % klientů zažívá myšlenky na přerušení terapie. To je normální. Neznamená to, že jste selhali. Znamená to, že se něco mění. Možná jste se dostali tam, kde jste chtěli. Možná jste potřebovali jen nějaký čas, abyste se zorientovali. Možná jste si prostě zjistili, že terapeut není ten správný pro vás. To je v pořádku.Terapie není smlouva na život. Je to služba. A vy jste zákazník. Když se rozhodnete skončit, řekněte to. Nezavírejte dveře. Vysvětlete, proč. Terapeut to ocení. A pokud vás terapeut sám navrhne ukončení - neberete to jako selhání. Někdy se stane, že terapeut zjistí, že s vámi nemůže pracovat efektivně. To není vaše chyba. To je jeho odpovědnost. A pokud vás navrhne jiného terapeuta - to je znamení, že se o vás opravdu zajímá.
Nezapomeňte na bezpečí
Všechno, co řeknete v terapii, je důvěrné. Zákon č. 372/2011 Sb. to jasně říká. Terapeut nesmí mluvit o vás s nikým - ani s vaším manželem, ani s vaším šéfem, ani s jiným terapeutem. Jediná výjimka je, když představujete nebezpečí pro sebe nebo pro někoho jiného. To je jasně definováno. A i v tom případě vás terapeut upozorní, co dělá a proč.Nebojte se se zeptat: „Můžu si být jistý, že to zůstane tady?“ Každý dobrý terapeut to vysvětlí na začátku. Pokud to neudělá, je to vážný znamení. Bezpečí je základ. Bez něj není žádná komunikace.
Co se mění v České republice
V roce 2023 Česká lékařská komora spustila nový certifikační program pro psychoterapeuty, který se zaměřuje přesně na komunikační dovednosti. V prvním roce ho absolvovalo 217 terapeutů. To znamená, že terapeuti dnes dostávají lepší výuku, jak s vámi mluvit. A podle prognózy Ministerstva zdravotnictví do roku 2025 bude 85 % terapeutických sezení zahrnovat výuku komunikačních technik pro klienty. To znamená, že se všechno mění. Terapie už není jen o tom, jak si sednete a pláčete. Je to o tom, jak se naučíte mluvit - o sobě, o svých bolestech, o svých strachu, o svých snách.Nejste tu, abyste byli dokonalí. Jste tu, abyste byli pravděpodobní. A to je dostatečně moc.
Můžu terapeutovi říct, že se necítím dobře s ním?
Ano, můžete. A měli byste. Pokud se cítíte, že vás terapeut nerozumí, že vás nechává na okraji, nebo že vám nevěří - řekněte to. 76 % klientů, kteří to udělají, hlásí výrazně lepší výsledky. Terapeut není váš přítel, ale je tu pro vás. Pokud vás něco znepokojuje v komunikaci, je to příležitost, ne chyba. Většina terapeutů ocení upřímnost více než dokonalost.
Je v pořádku přijít na sezení bez přípravy?
Ano, je to v pořádku. Není potřeba mít všechno v hlavě upravené. Mnoho lidí přijde a řekne: „Dnes nevím, co říct.“ A to je úplně v pořádku. Terapeuti jsou zvyklí na to. Často právě takové sezení je nejúčinnější - protože se v něm objeví něco, co jste si ani neuvědomovali. Pokud si ale chcete pomoci, dejte si pět minut před sezením na to, abyste si vypamatovali jednu věc, která vás dnes trápí. To stačí.
Co dělat, když terapeut říká něco, co nerozumím?
Řekněte to. Přímo a jasně. „Nerozumím, co tím myslíte.“ „Můžete to říct jinak?“ „Nemůžu to připojit k tomu, co jsem cítil.“ 97 % terapeutů říká, že to ocení. A jen 28 % klientů to dělá. To je škoda. Terapeut není učitel, který vás testuje. Je to průvodce, který chce, abyste pochopili. Když řeknete, že nerozumíte, pomůžete mu vám lépe pomoci.
Je v pořádku mluvit o malých věcech, když se cítím zatížený velkými?
Ano, je to dokonce lepší. Mnoho lidí si myslí, že musí hned mluvit o největších bolestech - o úmrtí rodiče, o zneužití, o rozvodu. Ale často je to příliš. Začněte s tím, co je blízko. „Dnes jsem se probudil a cítil jsem, že mi nikdo nevěří.“ „Můj šéf mi řekl, že jsem „příliš citlivý“ - a já jsem se cítil, jako bych byl chyba.“ Tyto věci jsou důležité. A často v nich skrývají větší vzory. Terapeut vás nechává jít tímto tempem. Nezatěžuje vás.
Může terapeut sdílet mé informace s někým jiným?
Ne, nemůže. Podle zákona č. 372/2011 Sb. je všechno, co řeknete v terapii, důvěrné. Terapeut nesmí mluvit o vás s nikým - ani s rodinou, ani s kolegy, ani s zaměstnavatelem. Jediná výjimka je, když představujete nebezpečí pro sebe nebo pro někoho jiného. I v tom případě vás musí upozornit, co dělá a proč. Pokud vám terapeut nevysvětlí důvěrnost na začátku, měli byste se o tom zeptat. Bezpečí je základ každé terapie.
