Narcistická porucha osobnosti není jen hrdost nebo sebevědomí. Je to hluboká, trvalá struktura myslení, která způsobuje, že člověk vnímá sebe jako výjimečného, ale zároveň se strašně bojí, že je to jen iluze. Většina lidí s touto poruchou nevidí problém - oni jsou v pořádku, problém jsou ostatní. A právě to je ta nejtěžší překážka při léčbě.
Co vlastně narcistická porucha osobnosti je?
Narcistická porucha osobnosti (NPD) se projevuje přesně podle kritérií DSM-5: grandiózní pocit vlastní důležitosti, fixace na fantazii o neomezeném úspěchu, potřeba neustálého obdivu, nedostatek empatie, využívání druhých, pocit výjimečnosti, závist nebo věření, že ostatní jsou závistiví, a zároveň výrazná závist k ostatním. To vše nevyplývá z chybného výchovného stylu nebo závistivosti - je to pevně zakotvený způsob, jak mozek zpracovává vztahy a sebevědomí.
Nejde o někoho, kdo má mocnou osobnost. Jde o člověka, který si musí každý den dokazovat, že je lepší, aby nepocítil vnitřní prázdnotu. Když ho někdo ignoruje, kritizuje nebo ho neuzná, dojde k vnitřnímu kolapsu. A proto reaguje agresivně, devalvuje druhé nebo se úplně stáhne. Toto chování není záměrné zlo - je to obrana před strachem, že je vlastně nikdo.
Je možné narcistickou poruchu vyléčit?
Není. A to je důležité pochopit hned na začátku. Žádný terapeut v Česku ani jinde vám neřekne: „Za rok budete úplně jiný.“ Léčba NPD není o „vyléčení“, ale o zlepšení. Cílem je, aby člověk začal vnímat druhé jako reálné lidi, ne jako nástroje nebo hrozby. Chce se, aby zvládal své emoce, přestal vytvářet konflikty jen proto, že se necítil uznán, a naučil se přiznat, že se mýlí.
Podle MUDr. Zuzany Dvořákové z psycholozkamisa.cz je klíčem úspěchu ne terapeutická metoda, ale ochota jedince připustit, že by mohl mít problém. A tady je problém: 75 % lidí s NPD odmítá, že by měli nějaký problém. Přijdou do terapie, protože mají deprese, závislost, problémy v manželství nebo v práci - ale ne proto, že chtějí změnit sebe. Chtějí změnit svou ženu, šéfa nebo přátele. A to je jako chtít vyléčit bolest v noze, když jste si ji zlomili tím, že jste neustále klopýtali o kámen, který jste si sami do cesty položili.
Jak funguje psychoterapie u narcistické poruchy?
Neexistuje jedna „správná“ metoda. Nejúspěšnější jsou integrativní přístupy, které kombinují psychodynamickou terapii, kognitivně behaviorální terapii a schémovou terapii. Každá z nich pracuje na jiné úrovni.
Psychodynamická terapie se snaží pochopit, odkud tyto vzorce pocházejí. Většina lidí s NPD prožila dětství, kde jejich hodnota byla podmíněná - „budeš milovaný, jen když budeš nejlepší“. Terapeut jim pomáhá pochopit, že jejich sebevědomí je postavené na písku. Ale tady je háček: pokud terapeut příliš rychle konfrontuje pacienta, zraní ho. Musí být velmi opatrný. Nejprve musí vytvořit bezpečný prostor, kde se pacient necítí ohrožený. Až pak může začít přemýšlet o tom, proč se cítí tak zranitelný.
Kognitivně behaviorální terapie se zaměřuje na konkrétní myšlenky a chování. Například: „Když mi šéf neřekne, že jsem dobrý, znamená to, že jsem neúspěšný.“ Terapeut pomáhá pacientovi přemýšlet o tom, zda je to pravda. Nebo zda to je jen jedna možná interpretace. Učí ho, že hodnota nezávisí na obdivu ostatních.
Schémová terapie je jako „mapa vnitřních ran“. Zjišťuje, jaké hluboké přesvědčení má člověk - například „Jsem nevhodný“ nebo „Když někdo přijde blíž, znamená to, že mě chce zničit“. Tyto schéma se vytvářejí v dětství a pak se opakují v každém vztahu. Léčba je dlouhá - obvykle 1 až 3 roky. A to je jedna z překážek: málo lidí má trpělivost, nebo peníze.
Proč je terapie tak náročná?
Lidé s NPD nejsou jen „těžkí klienti“. Jsou terapeutickým testem. Testují hranice. Zkouší, jestli terapeut bude vždycky s nimi souhlasit. Zkouší, jestli se mu podaří „získat“ jeho obdiv. Někteří se snaží získat kontrolu nad terapií - „Ty mi nechápeš, protože jsi jen obyčejný terapeut, já jsem výjimečný.“
Terapeut musí být nejen odborník, ale i silná osobnost. Nemůže se nechat zmanipulovat. Nemůže se nechat zneužít. A zároveň nesmí být tvrdý. Musí být stabilní. A to je náročné. Mnoho terapeutů se z toho vyčerpá. Proto je málo specialistů na NPD v Česku - jen 12 center nabízí dlouhodobou terapii pro poruchy osobnosti podle České psychologické společnosti z roku 2022.
Co se děje v terapii, když se něco změní?
Změny nejsou dramatické. Nevidíte, jak někdo najednou začne plakat a říkat: „Už jsem jiný.“ Změny jsou malé. Například:
- Prvníkrát se zeptá: „Jak se cítíš, když jsem řekl tu větu?“
- Přestane vždycky přerušovat, když jiný mluví.
- Přizná, že se mýlil, aniž by to přešel na výčitky.
- Nezačne hned porovnávat se svým kolegou.
Tyto změny se zdají malé, ale pro někoho s NPD to znamená překonání vnitřního zdi. Když se to stane, terapeut může pomoci vybudovat nový způsob, jak být v kontaktu s lidmi - bez potřeby být nejlepší, nejchytřejší nebo nejvíce obdivovaný.
Je farmakoterapie řešením?
Ne. Léky nevyléčí narcismus. Ale mohou pomoci s tím, co s ním přichází: deprese, úzkost, spánkové poruchy, agresivita. Pokud má člověk s NPD deprese, léky mu mohou dát trochu oddechu. A když se cítí lépe, má větší šanci v terapii pokročit. Ale léky nezmění jeho přesvědčení, že je výjimečný. Jen mu umožní, aby to přesvědčení nevnímal jako životní nebo smrtelnou hrozbu.
Co když se někdo nechce léčit?
Tady je nejtěžší část. Pokud člověk nechce změnit sebe, žádná terapie nepomůže. A většina lidí s NPD nechce. Ne proto, že jsou zlí. Ale proto, že věří, že všechno, co se jim stává, je důsledek chyb jiných. Když je partner nevěrný, je to jeho chyba. Když ho odmítnou, je to proto, že nejsou dostatečně výjimeční. Když se ztratí práce, je to kvůli špatnému systému.
Je těžké pomoci někomu, kdo si myslí, že problém je venku. Ale někdy se změna stane, když se něco zlomí. Když se rozvede. Když ho odmítnou. Když se ocitne sám. A pak najde někoho, kdo ho neobdivuje, ale neodmítá ho. A ten někdo ho nechá, aby byl zranitelný. A to je zázrak.
Co je nového v léčbě NPD?
Od roku 2022 se v českých klinikách začínají testovat nové metody. Jedna z nich je práce s tělem - jak se narcismus projevuje ve držení těla, v pohybu, v hlasu. Jiná je mindfulness - naučit se pozorovat vlastní myšlenky, aniž by je okamžitě přijal nebo odmítl. Například: když si řekne „Jsem nejlepší“, terapeut ho učí jen pozorovat ten myšlenku, jako by byla mrákotka na obloze. A pak se ptát: „Je to pravda? Nebo to jen potřebuji věřit?“
Nejnovější výzkum na 1. lékařské fakultě UK v Praze zkouší digitální aplikace, které klientovi každý den připomínají jeho emocionální reakce. Když se rozzlí, aplikace ho ptá: „Co jsi cítil před tím, než jsi to řekl?“ Tento přístup je ještě ve fázi pilotního testování - výsledky budou známy až v roce 2025. Ale je to první krok k tomu, aby léčba nebyla jen v kanceláři terapeuta, ale i v každodenním životě.
Je to vůbec možné?
Prof. Jiří Raboch odhaduje, že úspěšnost dlouhodobé terapie je 30-40 %. To znamená, že tři z deseti lidí, kteří se přihlásí, budou mít významné zlepšení. Zbytek buď terapii nechá, nebo se nezmění. Ale i ten 30-40 % je důležité. Protože to znamená, že někdo přestane zneužívat partnera. Někdo přestane vytvářet konflikty na práci. Někdo se naučí říct: „Mám pocit, že jsem zraněný.“ A to je začátek.
Narcistická porucha osobnosti není věčná. Ale není ani snadná. Léčba vyžaduje od pacienta víc než jen chce. Vyžaduje od něj smělost, kterou málo lidí má. A vyžaduje od terapeuta nejen odbornost, ale i odvahu. Protože většina lidí s NPD nechce být vyléčena. Chce být uznána. A to je rozdíl, který může trvat roky.
Co dělat, když máte blízkého s NPD?
Nemůžete ho vyléčit. Ale můžete se naučit, jak s ním žít - bez toho, abyste se zničili sami. Nechte ho být, kdo je. Nechte ho mít svou realitu. Nezkoušejte ho přesvědčit, že má problém. To jen zhorší situaci. Místo toho:
- Nastavte hranice. „Nemůžu být v týmu, kde mě vždycky kritizuješ.“
- Nechte ho mít své pocity. „Rozumím, že jsi zklamaný.“ - ale neříkejte „Je to moje chyba.“
- Nevyhýbejte se konfliktu, ale nezakládejte vztah na obdivu.
- Požádejte o pomoc pro sebe. Terapie pro rodiny lidí s NPD existuje - a je důležitá.
Nejde o to změnit ho. Jde o to neztratit sebe.
Co stojí terapie v Česku?
Individuální terapie stojí 1 200-2 500 Kč za hodinu. Skupinová 600-1 200 Kč. Ale pojišťovny hrazení pokrývají jen 20 sezení ročně. Efektivní léčba potřebuje 50-100. To znamená, že většina lidí musí platit z vlastní kapsy - a to je pro mnohé nemožné. Je to systémový problém. Léčba poruch osobnosti není prioritou. A to je tragédie, protože tyto lidé nejsou „nepříjemní“. Jsou trápení.
