Stojíte před dveřmi terapeutovy kanceláře a srdce vám buší tak, že byste chtěli utéct? Myslíte si: „Nebude to hloupé? Kdo se o tom vůbec zajímá?“ Nejste sami. Každý třetí člověk, který poprvé přijde do terapie, cítí přesně to samé. A nejde o slabost. Jde o přirozenou reakci. Mluvit o svých vnitřních bojích s někým, kdo je pro vás cizí, je jako jít do neznámého lesa bez mapy. Ale ten les má cestu. A vy ji najdete.
Proč se vám to zdá hloupé?
Pocit, že mluvit o sobě je hloupé, není náhoda. Vzniká z našich zkušeností. V dětství jsme se učili, že „dobrý chlapec“ nevystavuje své slabosti. Ve škole se za pláč nebo úzkost někdy dostávali záškody. V práci se od nás očekává, že budeme silní, sebejistí, vždy připravení. A najednou přijdete do terapie - a máte povolení říct: „Mám strach. Mám z toho hůř. Nechápu, proč to tak je.“ To zní jako převrácení světa. A přirozeně se bojíte, že vás terapeut bude posuzovat, že si pomyslí: „To je přece běžné, proč na to tak reaguješ?“Pravda je jednoduchá: terapie není o tom, aby jste byli „dostatečně špatní“ nebo „dostatečně zranění“. Je o tom, abyste byli přesně tak, jak jste. A terapeut to ví. Ví, že každý, kdo přijde, má v hlavě stejný hluk: „Nebudu vypadat hloupě?“
Co terapeut opravdu slyší?
Zamyslete se: když někdo přijde s bolestí zád, neříkáte mu: „To je hloupé, že ti bolí záda?“ Neříkáte: „To se stává každému.“ Protože víte, že bolest je bolest. Stejně je to s emocemi. Když řeknete: „Cítím se jako ztracený, jako bych nikdy nebyl dostatečně dobrý“, terapeut to neslyší jako hloupost. Slyší to jako signál. Signál, že něco vás zatěžuje, a že jste se rozhodli to změnit.Terapeut není soudce. Není přítel, který vás chce uklidnit. Není ani „řešitel“ vašich problémů. Je to profesionál, který se učil, jak poslouchat. Jak nechat prostor. Jak nezakazovat. Jak neříkat: „To je špatně.“ Ale: „Co to pro tebe znamená?“
Podle dat Národního registru psychoterapeutů ČR z prosince 2023 je 89,4% terapeutů v Česku vycvičených v kognitivně behaviorální terapii - přístupu, který se zaměřuje na to, jak myšlenky ovlivňují pocity. Ale nejde jen o techniky. Důležitější je to, co se děje v tichém prostoru mezi vámi a terapeutem. Víte, co tam dělá většina terapeutů v prvních sezeních? Neříkají nic. Prostě čekají.
První sezení: Neříkejte nic. Ať to vás napadne.
Mnoho lidí si před prvním sezením připravuje „skript“. „Mám říct, že mám úzkost, že jsem se rozvedl, že mi to dělá problémy ve spánku.“ A pak se ztratí, když terapeut řekne: „Co vás přivedlo sem dnes?“Nemusíte mít všechno uspořádané. Vůbec ne. V prvních třech sezeních je cílem jen jedno: zjistit, jestli se tu můžete cítit bezpečně. Pokud se terapeut pokusí okamžitě do hloubky, když jste ještě ztuhlí strachem - to je chyba. A podle Mgr. Lucie Vávrové z České asociace pro psychoterapii může takový přístup způsobit více škody než užitku.
Naopak, dobrý terapeut začne s něčím jednoduchým: „Jaký je váš den obvykle?“ Nebo: „Co vás nejvíc vyčerpává?“
Uživatelka „Anonymka1987“ na Redditu popisuje: „První tři sezení jsem mluvila hlavně o povětrnosti. Terapeutka nikdy netlačila, prostě čekala. Až čtvrté sezení jsem poprvé zmínila o tom, proč jsem vlastně přišla.“
Tyto první sezení nejsou ztracený čas. Jsou základ. Jako když budujete dům - nejdřív kladete základy, než začnete stavět stěny. V této fázi se vytváří důvěra. A důvěra není věc, kterou lze vynutit. Vzniká pomalu. V každém tichém okamžiku, kdy terapeut neřekl nic, ale vy se cítili slyšení.
Techniky, které skutečně pomáhají
Není potřeba být geniální, aby jste překonali ostych. Potřebujete jen systematický přístup.Postupné vystavování je jedna z nejúčinnějších metod. Nejprve mluvíte o povětrnosti. Pak o tom, jak vás na práci drží. Pak o tom, jak jste se cítili, když vás někdo kritizoval. Pak o tom, proč to vás tak bolelo. Každý krok je malý. Ale každý krok vás posouvá.
Pracujete s tělem. Když se cítíte nervózně, vaše tělo to ví dřív než vaše mysl. Terapeut vás může požádat: „Kde v těle cítíš ten strach?“ Možná to je v krku. V břiše. V hrudi. Když se naučíte pozorovat to, co se děje uvnitř, místo aby vás to překrývalo - ztrácíte moc nad vámi.
Práce s myšlenkami je další klíč. Když říkáte: „Bude mi to připadat hloupé“, terapeut vás neřekne: „Ne, nebude.“ Ale: „Co by se stalo, kdyby to bylo hloupé? Co by se stalo, kdyby to nebylo?“ Takto se otázky stávají nástrojem, ne kritikou.
Podle metaanalýzy v Českém časopise psychologickém z roku 2023 je kognitivně behaviorální terapie efektivní u 82,7% klientů s počátečním ostychem. Ale nezapomeňte: úspěch závisí na spolupráci, ne na technice. Pokud se cítíte v bezpečí, dokážete se otevřít. A to je všechno.
Co dělat, když se vám to stále nezdá?
Někdy je potřeba zkusit jiného terapeuta. Ne každý je pro každého. To není selhání. To je normalita. Víte, kolik lidí přestane chodit kvůli tomu, že se cítí neslyšení? Podle průzkumu AdiCare z května 2023 je to 37% prvních klientů. Ale zároveň: 76,3% klientů hlásí výrazné zlepšení již po 10 sezeních.Neříkejte si: „Tohle mi prostě nejde.“ Říkejte si: „Ještě jsem nenašel správného terapeuta.“
Online terapie může být dobrým vstupem. Mnoho lidí se cítí bezpečněji, když mluví z domova. Podle dat z listopadu 2023 tvoří online terapie 34,7% trhu. A pro mnohé je to první krok k tomu, aby se odvážili jít do kanceláře.
Nebo zkusíte něco jiného: napište terapeutovi e-mail před prvním sezením. Napište mu: „Mám strach, že budu hloupý. Nevím, jak to říct.“ Většina terapeutů si to vytiskne, přečte si to před sezením a v prvních vteřinách vám řekne: „Děkuju, že jsi to napsal. To je přesně to, co potřebujeme probrat.“
Co se stane, když to zvládnete?
Když překonáte ten první ostych, změní se všechno. Nejen v terapii. Vztahy. Práce. Sama sebe.Už nebudete muset předstírat, že je všechno v pořádku. Už nebudete muset schovávat pláč. Už nebudete mít pocit, že jste „špatní“, protože se cítíte špatně. Budete mít prostor, abyste byli. A to je největší dar, který terapie může dát.
Podle průzkumu Hedepy.cz z ledna 2024, který zaznamenal 2 347 odpovědí, 68,9% lidí říká, že jejich ostych vůči terapeutovi úplně zmizel do 8 sezení. Zbytek ho překonal během 12-20 sezení. Ale všichni se dívali stejně: „Nikdy jsem si nevěřil, že to bude fungovat. A teď to funguje.“
Terapie není o tom, aby jste se stali jinými. Je o tom, aby jste se stali sebou. A to, co se vám zdá hloupé, je jen první krok k tomu, abyste se konečně mohli sám sebou setkat.
Je hloupé mluvit o sobě s cizím člověkem v terapii?
Ne. Je to přirozené, že se vám to zdá hloupé - ale to je právě důvod, proč terapie existuje. Terapeut nevyhodnocuje, nekupuje, neříká: „To je hloupé.“ Jeho úkolem je poslouchat, pomáhat pochopit, co se vás děje, a pomoci vám získat prostor, kde se můžete cítit bezpečně. Mluvit o sobě není slabost - je to akce odvahy.
Jak dlouho trvá, než se přestanu cítit nevyhovující v terapii?
Podle dat z Hedepy.cz z ledna 2024 68,9% lidí přestalo cítit ostych již po 8 sezeních. Další 24,3% ho překonali po 12 nebo více sezeních. Klíčem není čas, ale pocit bezpečí. Pokud se cítíte v bezpečí, ostych se zmenšuje. Pokud ne, může být vhodné zkusit jiného terapeuta.
Může terapeut využít mé slova proti mně?
Ne. Etický kodex České psychologické společnosti z roku 2021 zaručuje důvěrnost. Terapeut nesmí sdílet vaše informace nikomu, ani vašim příbuzným, ani zaměstnavateli, ani lékařům - pokud neexistuje hrozba vážného škodlivého jednání. Všechno, co řeknete, zůstává ve vaší terapii. To je základní pravidlo.
Co dělat, když terapeut tlačí k hlubokým tématům příliš rychle?
Řekněte mu to. Přesně tak, jak to cítíte: „Cítím se přetížený, nechci to ještě řešit.“ Pokud terapeut ignoruje váš signál, je to varovný znak. Dobrý terapeut vás nevede - vás doprovází. Pokud se cítíte tlačený, můžete zkusit jiného. To není selhání. To je správná volba.
Je terapie jen pro lidi s vážnými problémy?
Ne. To je nejčastější mýtus. Terapie je pro každého, kdo chce lépe pochopit sebe, své reakce, vztahy a pocity. Můžete přijít kvůli únavě, kvůli pocitu, že vám něco chybí, kvůli stresu na práci, kvůli tomu, že se cítíte ztracený - i když „všechno vypadá v pořádku“. Terapie není o diagnóze. Je o tom, abyste se cítili lépe ve své vlastní kůži.
Jak najít terapeuta, který mi pomůže překonat ostych?
Hledejte terapeuty, kteří se v popisu zmiňují o „práci s úzkostí“, „přístupu založeném na bezpečí“ nebo „postupném vystavování“. Zkuste online platformy jako Psycholog.cz nebo AdiCare - tam lidé píšou recenze o tom, jak terapeut pracuje s počátečním ostychem. Většina terapeutů nabízí bezplatný první kontakt. Použijte ho. Ptejte se: „Jak pomáháte lidem, kteří se cítí nejistí, když mluví o sobě?“
Co dělat dál?
Než se rozhodnete, zda jít do terapie - zkuste něco jednoduchého. Napište si na papír: „Co bych chtěl říct, kdybych měl plnou svobodu?“ Neřešte, jestli to má smysl. Neřešte, jestli to je hloupé. Jen napište. A když to budete mít - přečtěte si to nahlas. Nejen pro sebe. Pro někoho, kdo by vás slyšel.Terapie není o tom, aby jste se stali něčím jiným. Je o tom, abyste se konečně slyšeli. A to je první krok k tomu, abyste se znovu setkali se sebou samotným.
