Interpersonální terapie pro záchvatovité přejídání: Jak vztahy ovlivňují jídlo

Když jste naposledy přejedli, nebylo to kvůli hladu. Bylo to kvůli tomu, že jste se cítili opuštění, zahození, nebo prostě nevěděli, jak jinak vyjádřit, co vás trápí. Záchvatovité přejídání není otázka slabosti vůle. Je to způsob, jak tělo a duše reagují na bolest, kterou neumíte řešit jinak. A právě tady přichází na scénu interpersonální terapie - metoda, která se neptá, proč jste snědli celou krabici čokolády, ale proč jste se cítili tak osamělí, že jste to potřebovali.

Co je interpersonální terapie a proč funguje u binge eating?

Interpersonální terapie (IPT) nebyla vyvinuta jako léčba poruch příjmu potravy. Vznikla v 70. letech jako nástroj pro léčbu deprese. Ale vědci rychle zjistili, že lidé s přejídáním často mají stejné problémy: nevyřízené vztahy, ztráty, konflikty, izolaci. A tyto vztahové potíže nejsou jen pozadím - jsou přímou příčinou záchvatů. Studie z roku 2020 s 162 pacienty ukázala, že každý záchvat přejídání je téměř vždy spojen s negativním pocity vyvolaným vztahovým konfliktem. Nejde o chybu v jídelním plánu. Jde o to, že jídlo je jediným způsobem, jak uhasit vnitřní bolest.

IPT funguje jinak než kognitivně-behaviorální terapie (CBT). CBT se zaměřuje na myšlenky: „Proč jsem si to dovolil?“, „Co jsem měl dělat jinak?“. IPT se ptá: „Kdo vás naposledy zklamal?“, „Kdo vás nevnímá?“, „Kdo vás začal vyhýbat?“. Změny nejdou z hlavy do těla - ale z těla do hlavy. Když se vztahy zlepší, potřeba jídla jako útěchy klesá.

Jak IPT vypadá ve skutečnosti? Struktura 20-týdenního programu

IPT není volná konverzace. Je to strukturovaný, časově omezený proces, který trvá přesně 20 týdnů a zahrnuje 16 až 20 sezení. Každé sezení trvá 45 až 60 minut. Program má tři jasně vymezené fáze.

První fáze (týdny 1-3): Zde se neřeší jídlo vůbec. Terapeut se ptá: „Co se v posledních měsících změnilo ve vašich vztazích?“ Zjišťuje, zda jde o nevyřízenou útratu (např. rozvod, smrt blízkého), přechod v životě (nová práce, odchod z domova), konflikt (např. s partnerem nebo rodiči), nebo sociální izolaci (žádní přátelé, pocit, že nikdo nerozumí). Cílem je vytvořit jasný „vztahový profil“ - to, co udržuje poruchu.

Střední fáze (týdny 4-14): Tady se začíná pracovat s jednou z těchto čtyř oblastí. Ne všechny. JEN s tou, která je nejvíce spojená s vašimi záchvaty. Pokud je to konflikt s matkou, terapeut vás neukáže, jak se správně jíst. Ukáže vám, jak říct: „Mám pocit, že mě hodnotíš jen podle toho, kolik jsi ztratila.“ A pak spolu procvičíte, jak to říct, když jste na hraně záchvatu. Pokud je to izolace, procvičujete, jak se připojit k někomu, když se cítíte nevhodný.

Ukončovací fáze (týdny 15-20): Nejde o to, aby jste „vylečení“. Jde o to, abyste měli nástroje. Znovu si projdete, jak se změnily vaše vztahy. Jak jste se naučili říct „ne“. Jak jste zjistili, že nejste sami. A pak se společně podíváte na to, co může způsobit relaps. Co když se znovu objeví konflikt? Kdo vám může pomoci? Jak si připomenout, že jídlo není řešení?

IPT vs. CBT: Co je lepší pro vás?

Obě metody fungují. Ale jinak. Studie z roku 2020 ukázala, že po 20 týdnech obě snížily frekvenci záchvatů z 14 na 1-2 týdně. Stejně. Ale když se podíváte na to, jak to dosáhly, je rozdíl obrovský.

CBT se zaměřuje na jídlo. Vytváříte jídelní plán, počítáte kalorie, učíte se odolávat pokušení. Výsledek? Mírně lepší kontrola nad jídlem. Ale pokud vztahový problém zůstane, záchvaty se vrátí. Výzkum ukazuje, že CBT má vyšší úspěšnost v redukci omezeného jídla - ale nižší přilnavost. Pouze 76 % pacientů v Praze dokončilo celý kurz.

IPT se zaměřuje na vás. Ne na vaše jídlo. Na vaše city. Na vaše vztahy. Výsledek? Méně změn v jídelním plánu, ale výrazně lepší pocity o sobě. A větší přilnavost: 82 % pacientů v ČR dokončilo IPT. Proč? Protože se necítíte, že vás terapeut hodnotí za to, že jste snědli špatně. Cítíte, že vás slyší.

Co je pro vás lepší? Pokud máte silné kognitivní zkreslení - „Jsem tuk, jsem nevhodný, nikdo mě nechce“ - CBT vám může pomoci rychleji. Pokud se cítíte opuštěný, zanedbaný, nebo vždycky v konfliktu s někým, kdo vás měl chránit - IPT je ta pravá.

Co říkají čeští odborníci a pacienti?

Prof. Hana Papežová z Prahy říká: „IPT je často jediná možnost pro lidi, kteří se začnou kritizovat, když jim někdo řekne, že mají špatnou návykovou stravu. Pro ně je přímá práce s myšlenkami příliš bolestivá. IPT jim dává prostor, aniž by je museli napadat.“

Na druhou stranu, Dr. Jan Albrecht upozorňuje: „IPT neřeší obezitu. Pokud máte BMI nad 40 a potřebujete zhubnout, kombinace CBT a léků je efektivnější.“

Uživatelé jsou stejně rozdílní. „Marie_CZ“ na fóru říká: „Po 12 sezeních jsem pochopila, že moje záchvaty byly způsobené tím, jak mě máma vždycky kritizovala. Až jsem to řekla, záchvaty přestaly.“ Ale „AnetaK“ na Facebooku napsala: „Terapeutka se nezajímala o moje trauma z dětství. Po třech měsících jsem zase přejedla.“

Co je klíčové? IPT není terapie pro všechny. Je to terapie pro ty, kdo potřebují, aby někdo slyšel jejich bolest - a ne jejich kalorie.

Co potřebujete, abyste začali?

Nejprve musíte splnit diagnostická kritéria poruchy záchvatovitého přejídání podle DSM-5: záchvaty alespoň jednou týdně po dobu tří měsíců, pocit ztráty kontroly, a silné nepříjemné city po záchvatu. Nejde o nějaké „přejídání v sobotu“. Jde o opakující se cyklus, který vás ničí.

V ČR je IPT hrazena z veřejného zdravotního pojištění - ale jen na specializovaných pracovištích. V Praze to je Centrum poruch příjmu potravy na 1. LF UK a VFN. V Brně a Ostravě také. Cena sezení je 800-1500 Kč, ale pokud jste v pojištění, platíte jen 100-200 Kč za sezení.

Problém? Čekací doba. 3 až 6 měsíců. Většina lidí v té době ztrácí naději. Proto se teď testuje telehealth verze IPT - terapie přes video. Od ledna 2023 ji provádějí tři centra v ČR. Měla by zkrátit čekání.

Důležité: Během IPT se nesmíte držet žádné diety. Ani „zdravé“. Ani „bez cukru“. Ani „bez tuků“. To je klíčové. Omezení jídla zhoršuje přejídání. IPT funguje jen tehdy, když jídlo není „zakázané“ - ale prostě součástí života.

Co získáte? Skutečné dovednosti, ne jen výsledky

Nejde o to, že budete „normálně jíst“. Jde o to, že budete „normálně žít“.

Podle průzkumu z Prahy 2022:

• 87 % pacientů se naučilo identifikovat, co v jejich vztazích spustí záchvat
• 76 % se naučilo mluvit o svých potřebách místo toho, aby jídlo bylo jejich hlasem
• 68 % získalo strategie, jak řešit konflikty bez útěchy v jídle

To je to, co se mění trvale. Ne váha. Ne počet záchvatů. Ale schopnost být v kontaktu s lidmi - i když je to těžké.

Co se děje v ČR a kam směřujeme?

Záchvatovité přejídání je nejčastější porucha příjmu potravy v Česku - 62 % všech případů. Trh s léčbou je 285 milionů Kč ročně. IPT tvoří 25 % toho - a roste o 15 % ročně. To je více než jakákoli jiná metoda.

Ale je tam problém: V celé Česku je jen 42 certifikovaných terapeutů pro IPT v poruchách příjmu potravy. Většina z nich je v Praze. A ti, kdo se učí, potřebují 30 hodin specializovaného školení - což je náročné a drahé.

Od roku 2024 by měla být IPT hrazena i pro mírné případy - když máte jen 1-3 záchvaty měsíčně. To je velký krok. Znamená to, že se nebude muset čekat, až se situace zhorší, než se někdo rozhodne pomoci.

Veřejné zdravotnictví začíná pochopit: jídlo není problém. Vztahy jsou. A když se vztahy zlepší, jídlo se samo vyrovná.

Je IPT pro vás?

Přemýšlejte o tom takto:

• Často se cítíte osamělí, i když jste kolem lidí?
• Máte někoho, koho se bojíte říct, co cítíte?
• Pocit, že jste „příliš“ nebo „moc“ - je vám známý?
• Přejídání vás připravuje o spánek, energii, nebo přátelství?
• Váha vás nezajímá tak moc jako to, že se necítíte viděná?

Pokud jste odpověděli ano na více než tři otázky - IPT vám může dát to, co jste dlouho hledali: nejen změnu v jídle, ale změnu v životě.

Není to rychlá cesta. Neexistuje žádná. Ale je to cesta, která vás neopustí. Protože se neptá, jak jste snědli. Ptá se, jak jste žili. A to je to, co opravdu znamená uzdravení.