Somatické příznaky traumatu: Jak tělo mluví, když duše zmlkla

When you experience trauma, your body doesn’t wait for you to talk about it—it reacts somatické příznaky traumatu, fyzické reakce, které vznikají jako přímý důsledek psychického šoku a nejsou způsobeny fyzickou poškození. Also known as psychosomatické příznaky, it happens when your nervous system gets stuck in fight, flight, or freeze mode—even long after the danger is gone. To je důvod, proč se někdo po nehodě, rozvodu nebo násilí snaží jen tak ležet, má neustálé bolesti záda, nevysvětlitelné závratě, nebo se mu stále zvedá žaludek při zvuku hlasu, který připomíná minulost. Tělo si pamatuje to, co mozek se snaží zapomenout.

Somatické příznaky nejsou fikce. Nejde o „to je v hlavě“. Jde o to, že mozek a tělo jsou propojené. Když jste někdy zažili něco, co vás vystrašilo nebo zničilo, váš autonómický nervový systém se přestavil. Můžete mít neustálé napětí v krku, nevysvětlitelné bolesti v kloubech, časté hlavy, problémy s trávením nebo neustálou potřebu být na pohotovosti. To vše není „jen stres“. Je to váš tělo, které se snaží přežít. A když se nemůžete vyřídit slovy, tělo začne mluvit jinak—pomocí bolesti, únavy, nebo náhlých záchvatů paniky, které se zdají přijít z ničeho.

Co se děje v terapii, když se zaměříme na tyto příznaky? Nejde jen o to, abyste o trauma mluvili. Jde o to, abyste se naučili tělesné reakce traumatu, fyzické signály, které tělo vysílá jako varování nebo reakci na nebezpečí rozpoznávat, sledovat a pomalu uvolňovat. Někteří terapeuti používají pohyb, dýchání, dotek nebo pískoterapii, aby pomohli tělu znovu získat pocit bezpečí. Jiní se zaměřují na to, jak se trauma projevuje v konkrétních částech těla—například v břiše, kde se často ukládá strach, nebo v hrudi, kde se zadrhává smutek. Nejde o to, aby jste přestali cítit. Jde o to, abyste se naučili, že tyto pocity nejsou vaším nepřítelem.

Nejde jen o děti, které přežily násilí. Nejde jen o vojáky nebo oběti dopravních nehod. Somatické příznaky traumatu se objevují u lidí, kteří dlouhodobě žili v nesnázích—v rodině, kde se nevěřilo, kde se neříkalo, kde se muselo být silným. U lidí, kteří se naučili, že jejich emoce nejsou bezpečné. U těch, kdo se cítí vyhoření, ale nevědí proč. Tělo jim říká: „Něco je špatně. Nejsem v bezpečí.“ A když to necháte bez odpovědi, tělo se jen zatěžuje.

V tomto seznamu článků najdete praktické přístupy, jak tyto příznaky rozpoznat, jak s nimi pracovat a kdy je potřeba hledat odbornou pomoc. Některé články se zaměřují na to, jak úzkost, přirozená reakce na nebezpečí, která se při trauma stává neustálou ovlivňuje tělo, jiné ukazují, jak psychoterapie, proces, který pomáhá zpracovat psychické zranění prostřednictvím vztahu s terapeutem může pomoci tělu znovu začít důvěřovat. Některé články jsou o tom, jak se chovat, když někdo kolem vás přestává mluvit a začíná jen trpět. A některé jsou o tom, jak se vlastně začít ptát na to, co vás skutečně trápí, když se to nemůžete vyřídit slovy.

Nemusíte mít všechno vyřešené hned. Stačí, když začnete věřit, že vaše tělo neklame. A že když se cítíte ztuhlé, unavené nebo ztracené, není to vaše chyba. Je to signál. A signál lze přečíst. Začněte tady.