Rogersovská terapie: klientsky zaměřený přístup a bezpodmínečné přijetí

Hledáte terapii, která vás staví do středu a nevyžaduje od vás žádné předem dané řešení? Rogersovská terapie je humanistický psychoterapeutický přístup, který klade důraz na autentické vztahy a vnitřní růst klienta. Rogersovská terapie se v posledních desetiletích etablovala jako jeden z nejvíce výzkumných směrů v oblasti psychoterapie a nabízí alternativu k technikám zaměřeným na symptomy.

Historie a vývojové etapy

Carl Rogers (1902‑1987) vycházel z vlastních klinických zkušeností a vytvořil nedirektivní přístup v 40. letech 20. století. Postupně prošel čtyřmi hlavními etapami:

• Etapa nedirektivní (40. léta): terapeut tvoří přijímající atmosféru a nesoustředí se na konkrétní techniky.
• Etapa reflektivní (50. léta): přidává zrcadlení pocitů klienta.
• Etapa experiencální (60. léta): terapeut sdílí své vlastní pocity, čímž prohlubuje vztah.
• Etapa komplexní (od 70. let): zaměřuje se na spoluprožívání a integraci všech předchozích principů.

Klíčové terapeutické postoje

Úspěšnost Rogersovské terapie spočívá v třech nezbytných postojích terapeuta:

empatie je schopnost vcítit se do prožívání klienta a pochopit jeho perspektivu jako vlastní.

bezpodmínečné přijetí znamená přijímat klienta takového, jaký je, bez jakéhokoli soudu či kritiky.

kongruence je autentický soulad mezi tím, co terapeut cítí, a tím, co projeví v terapie.

Tyto postavy jsou doprovázeny filozofií fenomenologie, která zdůrazňuje jedinečnou subjektivní zkušenost každého člověka.

Jak probíhá terapie v praxi

1. První setkání slouží k vytvoření bezpečného prostoru - terapeut aktivně naslouchá a reflektuje pocity.
2. Klient je povzbuzen, aby mluvil o svých myšlenkách a emocích, zatímco terapeut používá parafrázování a zrcadlení.
3. Postupně se objevují skryté významy a klient získává větší sebereflexi.
4. V závěrečných fázích se posiluje klientova schopnost rozhodovat se a žít v souladu se svými hodnotami.

Průměrná délka terapie se pohybuje kolem 40‑60 sezení, což dává klientovi čas na skutečný růst.

Srovnání s jinými terapeutickými směry

Rogersovská terapie vyniká v situacích, kdy klient potřebuje prostor pro vlastní objevování, zatímco CBT je vhodnější, pokud jsou požadovány rychlé konkrétní změny.

Výzkumné důkazy a kritika

Výzkumy publikované v časopisech jako Psychiatry for Practice (2014) a analýzy na Terapie.cz (2023) uvádějí, že Rogersova terapie patří mezi nejvíce výzkumně podložené humanistické směry. Více než tisíc studií potvrzuje, že bezpečný terapeutický vztah zvyšuje míru změny u klientů s vyšší úrovní sebereflexe.

Na druhou stranu kritici - například práce z Univerzity Karlovy (2011) - upozorňují, že předpoklad o automatické „aktualizační tendenci“ není empiricky ověřitelný. Také se diskutuje, že dlouhodobá povaha terapie může být pro pojišťovny neekonomická.

Typické klienty a kdy terapie funguje nejlépe

Klienti, kteří hledají smysl, mají problémy ve vztazích nebo prožívají existenciální krizi, často uvádějí, že Rogersova terapie jim poskytla „bezpečný prostor“ pro sebereflexi. Studie z roku 2023 ukázaly, že u lidí s vyšším vzděláním a seberegulačním potenciálem je terapie nejúčinnější.

Naopak, pokud klient očekává konkrétní rady, instrukce nebo rychlé řešení, může být přístup pro něj méně vhodný a spíše vyžadovat CBT nebo řešení na míru.

Jak se stát certifikovaným terapeutem

Abyste mohli Rogersovu terapii praktikovat profesionálně, musíte absolvovat specializované školení, které trvá 2‑3 roky a zahrnuje:

• teoretické základy humanistické psychologie a fenomenologie,
• rozvoj tří klíčových postojů - empatii, bezpodmínečné přijetí a kongruenci,
• práci pod supervizí a vlastní osobní terapii,
• úspěšné absolvování certifikační zkoušky České asociace pro person‑centered přístup.

V praxi začínají noví terapeuti čelit výzvám v podobě nadměrného soustředění na techniky a nedostatku důvěry v proces klienta. Pravidelná supervize a reflexe pomáhají tuto bariéru překonat.

Budoucnost a trendy

Současná výzva pro Rogersovu terapii spočívá v integraci poznatků z neurověd, zejména v oblasti regulace emocí. Výzkumníci jako Dave Mearns a Laura Rice rozvíjejí koncept „hloubky vztahu“, který spojuje humanistické principy s moderními neurobiologickými modely.

Do roku 2030 se očekává rozšíření hybridních modelů, kde se osobní terapeutické sezení doplňuje digitálními platformami a měřitelnými výstupy, aniž by se poškodila podstata bezpodmínečného přijetí.