Mentální anorexie není jenom problém s jídlem. Je to vážná duševní porucha, kde člověk sebe sama považuje za příliš tlustého, i když je na hranici vyčerpání. V Česku jí trpí přibližně 3-5 % populace, přičemž většina pacientek je dívky ve věku 14-18 let. A i když se zdá, že jde o kontrolu nad jídlem, ve skutečnosti jde o kontrolu nad životem - o pokus o zastavení chaosu vnitřních pocitů. A právě proto farmakoterapie sama o sobě selhává.
Proč léky nestačí?
| Léčebný přístup | Úspěšnost (remise po 1 roce) | Relaps po 2 letech |
|---|---|---|
| Farmakoterapie (jen SSRI) | 35% | 85% |
| Psychoterapie (KBT + rodinná terapie) | 65% | 35% |
| Nutriční podpora bez psychoterapie | 40% | 80% |
Antidepresiva jako fluoxetin mohou pomoci, pokud je k anorexii připojena deprese. Ale samotná anorexie? Tyto léky na ni nemají žádný vliv. Studie z Psychiatrie pro praxi (2003) to jasně ukazují: pacientky, které dostaly jen léky, se vyléčily jen u 35 %. Zatímco ty, které absolvovaly psychoterapii, dosáhly remise u 65 %. A to je jen začátek. Bez psychoterapie se 85 % pacientek vrátí ke starým chováním do dvou let - i když se jejich váha zvýšila.
Co psychoterapie dělá, co léky nedokážou?
Psychoterapie neřeší jenom, kolik kalorií jste snědli. Řeší, proč jste se cítili, že jste „špatná“, když jste snědli kousek chleba. Proč jste si mysleli, že jste „ztratili kontrolu“, když jste se například podívali na zrcadlo. Proč jste se cítili bezpečnější, když jste nejedli.
Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je nejvíce prokázaná metoda. V každé sedmici (50 minut, 1-2x týdně) se pacientka učí identifikovat tyto myšlenky:
- „Když sním sladké, budu tuková.“
- „Jen když jsem tenká, jsem hodná.“
- „Když jsem jídlo, ztrácím kontrolu nad sebou.“
Tyto myšlenky nejsou jen „špatné“. Jsou hluboce zakořeněné - vznikly z dlouhodobého pocitu nebezpečí, nízké sebeúcty nebo potřeby být dokonalou. KBT jim říká: „Tohle je myšlenka. Ne pravda.“ A pomalu se učí, že jídlo není nepřítel. Je to energie. Je to život.
Rodinná terapie - když nemoc je i rodina
Pokud je pacientka dítě nebo mladistvá, rodina není jen podporou - je součástí nemoci. V mnoha případech rodiče nevědí, jak pomoci. Takže se snaží „najíst“ dceru, když by měli „naučit“ dceru, jak se sama najíst. A nebo se vzdávají, protože „to už je jenom na ní“.
Rodinná terapie se snaží změnit tyto dynamiky. Průměrně trvá 15-20 sezení. Terapeut pomáhá:
- zastavit nátlak na jídlo
- zjednodušit komunikaci
- odstranit vinu - ani rodiče, ani dítě nejsou „vinní“
- vrátit roli rodičů jako vedení, ne jako „výživových policajtů“
Podle studie Janoušové (2019) je rodinná terapie u dospívajících nejúčinnější formou léčby. A to proto, že dítě nežije ve vakuu. Je součástí systému. A když se systém změní, změní se i ono.
Co se stane, když psychoterapie není dostupná?
V Česku je jen tři specializovaná centra, která poskytují kompletní péči: Brno, Praha a Olomouc. Všichni ostatní pacienti musí cestovat, čekat nebo se obracet na soukromé centra, kde měsíční program stojí 25 000-35 000 Kč.
A navíc: v Česku je jen 42 klinických psychologů specializovaných na poruchy příjmu potravy. To znamená, že na jednoho specialistu připadá 750 pacientů. Doporučený poměr je 1:200. Je to jako kdybyste chtěli, aby jeden lékař léčil celou městskou čtvrť s diabetem.
Co to znamená pro pacienta? Dlouhé čekání. Ztráta motivace. Zhoršení stavu. A pak - když už je tělo na hranici - přijde hospitalizace. Ale bez psychoterapie? To je jen dočasná záchrana. Váha se zvýší. Ale myšlenky zůstanou. A většinou se vrátí.
Co říkají ti, kteří to prožili?
18letá dívka z Healthyandfree.cz po půl roce terapie dosáhla BMI 18,5. Přidala sladká jídla do jídelníčku. Měla partnera. Řekla: „Jídlo pro mě přestalo být problém.“
Na druhou stranu anonymní uživatelka na fóru poruchprijmupotravy.cz napsala: „Psychoterapie trvala dva roky. Bez hospitalizace a výživné podpory byla neúčinná. Po každém sezení jsem přemýšlela, jak obejít terapeuta.“
Obě příběhy ukazují jedno: psychoterapie není jen „hovor“. Je to proces, který vyžaduje podporu těla i mysli. Když tělo je na hranici smrti, nemůžete jen mluvit. Musíte nejprve přežít. A potom - teprve - můžete začít měnit myšlenky.
Co se děje dnes? A co přijde?
Centrum AdiCare v roce 2023 spustilo nový program, který kombinuje KBT s tělesnou a uměleckou terapií. V pilotní studii ukázal o 15 % vyšší úspěšnost. Lidé se učí vyjadřovat své emoce skrze pohyb, kreslení, hudbu - tam, kde slova selhávají.
Prof. Raboch z Ústavu postgraduálního vzdělávání v lékařství předpovídá, že do roku 2025 bude v Česku osm specializovaných center a 70 klinických psychologů. To je krok vpřed. Ale stále málo.
Největší naděje je v prevenci. Některé školy v Praze a Brně už dělají screeningy. Učitelé se učí rozpoznávat první známky: přílišný zájem o „zdravé jídlo“, odmítání společného jídla, neustálé vážení. Když tyto známky zachytíme včas, můžeme zabránit rozvoji plné anorexie.
Je psychoterapie vůbec možná, když pacient odmítá léčbu?
Ano. Ale jen pokud je v nějaké míře ochoten. A to je přesně ten problém. Mentální anorexie je nemoc, která si říká: „Nemám problém.“
Podle NZIP je to jedna z nejtěžších poruch, protože pacienti zatajují jídelní rituály, podvážejí se, odmítají léčbu - a to všechno s úplnou přesvědčeností, že dělají správně. Terapeut musí být jako tanečník na laně. Nesmí vás tlačit. Musí vás vést. A to trvá čas. Někdy měsíce. Až dosáhnete BMI 17,5, mnozí pacienti začnou „slyšet“ terapeuta. Dříve - není to možné. To není odmítnutí. Je to fáze nemoci.
Co můžete udělat teď?
Nejprve: nečekáte, až se někdo „vzbudí“. Pokud vidíte, že někdo, koho milujete, se stahuje, nejí, se váží desetkrát denně, říká, že „je v pořádku“ - nechte to být. Nenechte to být jen „fáze“.
Navštivte jedno z tří specializovaných center: FN Brno, FN Motol nebo FN Olomouc. Pokud máte možnost, vyhledejte soukromé centrum jako AdiCare nebo Psyche. Nejde o peníze. Jde o život.
Psychoterapie není rychlá léčba. Je to cesta. Ale je to jediná cesta, která vede ven. Bez ní je váha jen dočasným útěkem. S ní je život - opravdový, volný, plný jídla, které není nepřítelem, ale přítelem.
