Krizová intervence při závislosti: Jak zastavit relaps a zabránit návratu k užívání

Relaps není selhání. Je to signál. Ačkoli se mnozí cítí hanbeně, když po měsících nebo letech tréninku opět vezmou drogu nebo alkohol, právě v této chvíli je největší šance na opravu. Krizová intervence při závislosti není o tom, aby někdo „napravil“ chybu. Je o tom, aby někdo zastavil pád. A zároveň mu pomohl najít cestu zpět.

Uživatel, který se vrací k užívání, je často v psychické i fyzické krizi. Tolerance k látkě klesla, riziko předávkování stouplo, pocit viny a bezmoci ho přehlušuje. Většina lidí v této fázi nevolá na lékaře, nezavolá terapeutovi, nejde do centra. Strach z odsouzení, z „ztráty tváře“, z toho, že „to už zase nevyjde“, ho drží v tichosti. A právě v této tichosti se často děje to nejhorší.

Co je krizová intervence vlastně?

Krizová intervence není terapie. Není dlouhodobý proces. Není o tom, proč jsi začal užívat, nebo jak ti to v dětství šlo. Je to rychlá, přesná a intenzivní pomoc tady a teď. Je to když se někdo vzbudí s krví na rukou, nebo když se někdo v polonoci zavolá na linku, že „to už nezvládám“.

Podle odborníků z UTB ve Zlíně je krizová intervence „odborná metoda práce s klientem v situaci, kterou prožívá jako zátěžovou, nepříznivou, ohrožující“. V kontextu závislosti to znamená: když se člověk, který se snažil přestat, znovu dostane do kola, které už měl za sebou. A když se to stane, není čas na dlouhé rozhovory. Je čas na akci.

Proč právě teď?

Největší chyba, kterou dělají i někteří odborníci, je čekat. Čekat, až klient „bude připraven“. Ale ve chvíli relapsu je klient nejpřipravenější. To zní proti intuici, ale je to pravda.

Podle teorie Caplana, kterou citují i odborníci z Psychiatrie pro praxi, má krize tři fáze. První je šok. Druhá je lability - období, kdy člověk je nejvíce otevřený, nejvíce zranitelný, nejvíce schopný poslechnout. Třetí je vyčerpání. A právě v té druhé fázi, kdy se člověk cítí ztracený, zklamáný, ale ještě nezatvrzelý, je intervence nejúčinnější.

Je to jako když se někdo zřítil z žebříku. Nejlepší čas na pomoci je hned, když leží na zemi - ne po tom, co se vysvětlí, proč to udělal, nebo po tom, co si na to připraví čaj.

Jak probíhá krizová intervence v praxi?

Není to něco, co by se dělo v kanceláři s křesly a kávou. Je to v domě, na ulici, v nemocnici, na telefonu, nebo přes videohovor. A probíhá rychle - ideálně do 24 hodin po kontaktu.

Pracovník krizové intervence neříká: „Zkus to znovu.“ Říká: „Co se právě stalo? Co jsi cítil? Co tě to vlastně přimělo?“ A pak: „Co teď potřebuješ?“

Průběh je strukturovaný, ale neformální:

1. Zajištění bezpečí - nejprve se zkontroluje, zda je klient v bezpečí. Pokud užívá, zda má přístup k naloxonu? Pokud je ztracený, zda je na místě, kde ho někdo najde? Pokud je v nebezpečí, zajišťuje se převoz do nemocnice.
2. Emocionální podpora - nikdo neříká: „To jsi měl neudělat.“ Všichni říkají: „To je těžké. A ty jsi to zvládl, že jsi se obrátil.“
3. Identifikace hlavního problému - není to „zase jsem užíval“. Je to „ztratil jsem práci a cítil jsem se sám“. Nebo „můj přítel zemřel a nevím, jak to zvládnout“.
4. Mobilizace zdrojů - kdo ti může pomoci? Kdo tě zná, když jsi ztracený? Co máš doma, co ti dává smysl? Někdy je to jen kočka. Někdy je to matka. Někdy je to jen telefonní číslo, které znáš zpaměti.
5. Příprava návazné péče - tohle je ten krok, který většinou selhává. Krizová intervence sama o sobě trvá 4-6 týdnů. Ale bez návazné terapie je šance na trvalý úspěch nízká. A právě tady se ztrácí většina lidí.

Co se děje v Česku?

V České republice existuje přibližně 15 specializovaných krizových center pro závislé. Všechna jsou zdarma, podporovaná veřejným zdravotním pojištěním. Ale 65 % z nich je jen v Praze, Jihočeském a Moravskoslezském kraji. V Olomouci, kde bydlím, je jedno. V Šumperku nebo v Havlíčkově Brodě žádné.

Podle průzkumu Úřadu vlády z roku 2022 je 78 % lidí, kteří prožili relaps, nikdy nevyhledalo žádnou pomoc. Proč? 42 % z nich nevědělo, že něco existuje. 36 % se bálo, že je odsoudí. A zbytek řekl: „Co by to mělo pomoci? Už jsem to zkusil.“

A pak je tu ještě jedna věc: i když někdo krizovou intervenci využije, jen 22 % z nich pokračuje v dlouhodobé terapii. To znamená, že většina lidí, kteří dostanou první pomoc, se zase vrací do téhož cyklu - protože nikdo je nezavede dál.

Co se mění? Nové přístupy

Ministerstvo zdravotnictví tento rok rozšiřuje Krizovou linku 116 123 o specializovanou linku pro závislé. Už teď můžeš zavolat, napsat chatem, nebo zapnout videohovor - 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Není to náhrada za terapii. Ale je to most.

Projekt „Bezpečný návrat“ testuje model, kde po relapsu je klient přepraven do intenzivní krizové intervence trvající 72 hodin - v terapeutické komunitě, pod dozorem, s přístupem k jídlu, spánku, psychologické podpoře. A pak se vrátí zpět. Bez toho, aby musel začít od nuly.

Největší představa na horizontu? Intervence před relapsem. Představ si: aplikace, která sleduje tvé chování - když spíš než obvykle, když neodpovídáš na zprávy, když se ztrácíš. A když zaznamená rizikový vzorec, automaticky ti pošle zprávu: „Začínáš být v krizi. Chceš mluvit?“

Evropské středisko EMCDDA odhaduje, že takové proaktivní systémy by mohly snížit počet relapsů o 30-40 %. To není jen technologie. Je to záchraná šňůra.

Co můžeš udělat teď?

Nejsi odborník? Nejsi terapeut? Nejsi závislý? I tak můžeš pomoci.

• Pokud někdo, koho znáš, užívá znovu - neříkej „to jsi měl neudělat“. Řekni: „Vím, že to není lehké. Chceš, abych s tebou mluvil?“
• Pokud jsi sám - nečekaj na „připravenost“. Zavolej 116 123. Napiš. Zavolej někoho, koho znáš. Nejde o to, že „to už zase nevyjde“. Jde o to, že ještě nevyšlo.
• Pokud jsi rodinný člen - nezatvář se. Nezavírej dveře. Nezavírej srdce. Krizová intervence funguje nejlépe, když má člověk někoho, kdo ho neopustí.

Největší nevýhoda krizové intervence? Je krátká. A bez následné péče se nevyplatí. Ale je to ta první stopa, která vede z temnoty. A někdy to stačí. Stačí jen to, že někdo řekl: „Jsem tady.“

Co je důležité si pamatovat?

Relaps není konec. Je to zpětný krok. A každý krok zpět je příležitost kroku dopředu - pokud někdo stojí vedle tebe, když padáš.

Nejde o to, kolikrát jsi selhal. Jde o to, kdo tě drží, když to zase zkusíš.