Jak rozpoznat zhoršení duševního zdraví: Varovné signály a co s nimi dělat

Zhoršení duševního zdraví se neobjeví náhle jako blesk. Často začíná tiše - jako ten den, kdy jsi se probudil s tím, že ti na nic nezáleží. Nebo když ti přítele neodepíšeš, protože si myslíš, že na nic nezáleží. A pak se to opakuje. A opakuje. Až jednoho dne si uvědomíš, že už nevíš, jak se cítit normálně.

Podle dat Ministerstva zdravotnictví ČR za rok 2022 došlo k 15% nárůstu lidí s diagnózou depresivní poruchy. Věková skupina 18-29 let je nejvíce zasažená - 58% z nich zažilo příznaky zhoršeného duševního zdraví. A přesto 65% z nich nepožádalo o pomoc. Proč? Protože většina z nás tyto příznaky přehlíží. Považujeme je za dočasné špatné dny. Za stres. Za unavu. Ale pokud přetrvávají déle než dva týdny, není to jen stres. Je to tělo a mysl, které volají o pomoc.

Devět varovných signálů, které by neměloš ignorovat

Nejčastější příznaky zhoršujícího se duševního zdraví nejsou vždy vidět na první pohled. Některé se skrývají v běžném životě.

• Nízká nálada trvající většinu dne, téměř každý den. Nejde o to, že jsi smutný, protože ti někdo neodepísal. Jde o to, že ti na nic nezáleží - ani na tom, co dříve miloval jsi.
• Ztráta zájmu o věci, které ti dříve dělaly radost. Když jsi kdysi rád běhal, teď tě to unaví. Když jsi rád hovořil s přáteli, teď tě to přemáhá. Když jsi kdysi rád vařil, teď ti stačí pár kousků chleba.
• Problémy se spánkem. Buď se nemůžeš usnout, i když jsi unavený, nebo spíšš přes den, jako bys měl vždycky návštěvu ve 3 ráno. Spánek se mění - a není to jen kvůli telefonu.
• Změny hmotnosti nebo chuti k jídlu. Bez diety jsi zhubl 5 kg za měsíc - nebo naopak, jíš, protože to je jediné, co ti ještě dává pocit kontroly. Tělo reaguje na emocionální tlak.
• Chronická únava. Spal jsi osm hodin, ale cítíš se, jako bys byl přes noc vytahovaný z vody. Není to jen způsobené prací. Je to vyčerpání na úrovni buněk.
• Sebedlouhání a pocity bezcennosti. "Jsem zbytečný." "Nikdo by mi nevadil, kdybych zmizel." "Nemám právo mít potíže." Tyto myšlenky nejsou realistické - ale pro tvou mysl jsou pravdivé.
• Snížená schopnost koncentrace a rozhodování. Dokonce i jednoduché věci - co si dnes dát na oběd, jak odpovědět na e-mail - se stávají překážkami. Mozek je přetížený.
• Fyzické bolesti bez jasné příčiny. Časté bolesti hlavy, břicha, zády. Není to alergie, není to zima. To je tělo, které převádí emoční bolest na fyzickou.
• Myšlenky na smrt nebo sebevraždu. Toto není normální. Ani když to řekneš jen tak. Pokud ti přicházejí tyto myšlenky, hledej pomoc hned. Nečekáš na to, až budeš hůř. Hledej ji, když ještě můžeš.

Podle výzkumu na Medium.seznam.cz je klíčovým rozlišením trvání. Pokud tyto příznaky trvají déle než dva týdny, není to jen špatný týden. Je to signál, že něco potřebuje změnu.

Co se děje u dětí a teenagů?

U dospělých se zhoršení duševního zdraví často projevuje smutkem. U dětí a dospívajících je to jinak. Oni neříkají: "Mám deprese." Oni se chovají jinak.

• Změny v chování - například náhlý odchod od přátel, kteří dříve byli nejlepší.
• Ztráta zájmu o školu, sport nebo hry, které dříve milovali.
• Nečekané změny v jídelních návycích - buď nechutná jim jídlo, nebo začnou přejídat.
• Rychlé hubnutí nebo přibírání na váze bez důvodu.
• Časté bolesti hlavy nebo břicha - až na úrovni, kdy se nechtějí jít do školy.
• Prospěch se náhle zhorší - ne proto, že jsou líní, ale protože jejich mozek už nemá sílu na učení.

Prof. Jiří Raboch z Psychiatrické kliniky v Praze upozorňuje: bolesti břicha u dětí jsou často prvním signálem úzkosti. Rodiče často věří, že to je žaludeční infekce. Ale když se bolesti opakují, když se dítě nechce jít do školy a když je vždycky unavené - není to jen tělo. Je to mysl, která křičí.

Syndrom vyhoření: když tě tlačí práce, rodina, život

Syndrom vyhoření není jen „mám dnes moc práce“. Je to dlouhodobé vyčerpání, které se postupně vysává z tebe.

Podle ZZMV.cz má tři fáze:

1. Počáteční fáze: mírná úzkost, přesně víš, že je to moc, ale říkáš si: „Zvládnu to.“
2. Střední fáze: energie klesá. Nemůžeš se soustředit. Často se rozzlobíš na drobnosti. Cítíš se jako robot, který už neví, proč dělá to, co dělá.
3. Pokročilá fáze: emocionální vyčerpanost. Ztrácíš vůli. Nechceš nic. Dokonce ani sebe. Můžeš se cítit jako mrtvý uvnitř.

Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR dlouhodobý stres zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění o 40% a častější infekce o 30%. Tělo se nezotaví, pokud mysl nezíská odpočinek.

Co dělat, když tyto příznaky vidíš - u sebe nebo u někoho blízkého?

Nečekáš na to, až budeš hůř. Nečekáš na víkend. Nečekáš na to, až se to samo vyřeší.

První krok: sebemonitorování. Začni deníkem nálad. Každý den si napiš:

• Jak jsi se cítil - od 1 do 10.
• Co se stalo, co tě to ovlivnilo.
• Co jsi dělal, co tě uklidnilo (nebo zhoršilo).

Provedi to minimálně dva týdny. Nejde o to, abys se stal psychologem. Jde o to, abys viděl vzory. Jestli se každý pátek cítíš hůř, nebo jestli se ti všechno zhoršuje po večerních hovorech s rodiči.

Druhý krok: použij jednoduché nástroje. Platforma Safezóna nabízí zdarma škály PHQ-9 (pro depresi) a GAD-7 (pro úzkost). Vyplň je. Neříká ti to, že máš diagnózu. Ale ukazuje ti, jestli je čas jít dál.

Třetí krok: hledej pomoc. V České republice je teď více pomoci než kdy dříve. Od 1. ledna 2024 je čekací doba na psychologickou pomoc pro děti a mladé maximálně 4 týdny. Pro dospělé je průměrná čekací doba 6-8 týdnů, ale akutní případy mají přístup hned.

Zde jsou bezplatné linky, které ti mohou pomoci hned:

• Linka bezpečí - linkabezpeci.cz
• Nevypusť duši - nevypustdusi.cz
• Linka první psychické pomoci - linkapsychickepomoci.cz
• Terapeutická linka Sluchátko - linkasluchatko.cz
• Hedepy - hedepy.cz (online terapie)
• Linka pro Rodinu a Školu - linkaztracenedite.cz

Nebo se podívej na online platformu Hedepy - od roku 2020 se její využití zvýšilo o 300%. A od listopadu 2023 tam funguje AI nástroj, který analyzuje tvoje texty a pomáhá identifikovat skryté příznaky úzkosti - bez toho, abys musel o nich mluvit.

Proč to všechno zanedbáváme?

Podle průzkumu CVVM z prosince 2023 stále 62% lidí v Česku považuje duševní nemoci za „osobní slabost“. To je problém. Nejsme slabí, když se cítíme špatně. Jsme lidskí.

68% lidí, kteří se na Linku první psychické pomoci obrátili, nejprve příznaky ignorovali. Jeden uživatel napsal na Redditu: „Ignoroval jsem své příznaky 6 měsíců, dokud jsem nebyl schopen vstát z postele na práci. Teprve pak jsem pochopil, že to není jen ‘stres’.“

A na druhou stranu: 85% lidí, kteří načas přišli k terapeutovi, říká, že jejich zotavení bylo mnohem rychlejší, než kdyby čekali. Časné rozpoznání znamená méně bolesti, méně času, méně ztráty.

Co se mění v Česku?

Je tu změna. Ministerstvo zdravotnictví plánuje do roku 2025 investovat 500 milionů Kč do kampaní proti stigmatizaci. V 120 středních školách se od roku 2024 spouští projekt „Duševní zdraví ve školách“. Počet registrovaných psychoterapeutů se od roku 2020 zvýšil o 22%. A digitální nástroje pro monitorování duševního zdraví budou do roku 2025 používat 40% lidí.

To neznamená, že všechno je perfektní. Ale znamená to, že se mění. A ty můžeš být jedním z těch, kdo to změní dříve.

Co dělat teď?

Nečekáš na to, až se ti to „vyřeší“. Nečekáš na víkend. Nečekáš na to, až někdo řekne: „Jsi v pořádku?“

Udělej tohle:

1. Přečti si tyto příznaky znovu.
2. Zamysli se: které z nich se v tvojem životě objevily? Jak dlouho?
3. Podívej se na svůj deník nálad - nebo začni vytvářet.
4. Pojď na linku první psychické pomoci - jen pro hovor. Bez závazku. Prostě se podívej, jestli tě někdo slyší.

Nejsi sám. A není to znamení slabosti. Je to znamení, že jsi člověk. A člověk potřebuje pomoc, když to má moc těžké. To je normální. A je to v pořádku.