Jak budovat podpůrnou síť: Rodina, přátelé a odborníci

Stojíte před tím, že někdo, koho milujete, prochází těžkou dobou - možná má úzkost, deprese, autistický spektrum nebo jiné duševní výzvy. Chcete mu pomoct, ale necítíte se dostatečně připravení. Nejste sami. Mnoho rodin v Česku se nachází na stejném místě. A tu pravou sílu nemáte v tom, abyste všechno zvládli sami. Mátě máte v tom, abyste si postavili podpůrnou síť.

Co je vlastně podpůrná síť?

Podpůrná síť není nějaká formální organizace nebo služba, kterou si musíte objednat. Je to skupina lidí, kteří jsou vás nebo vašeho blízkého skutečně blízko. Rodiče, sourozenci, kamarádi, učitelé, psycholog, lékař, soused - každý z nich může hrát jinou roli. Někdo poskytne poslech, někdo pomůže s nákupem, někdo jen sedne vedle a mlčí. A to je důležité.

Nejde o to, aby všichni byli „experti“. Jde o to, aby se někdo našel, kdo je připraven být tam, když to potřebujete. V Česku se tento přístup rozvíjí už více než deset let. Organizace jako Fokus Praha nebo SPMP ukazují, že když se lidé spojí, výsledky jsou silnější než když pracuje jen jedna osoba - třeba jen terapeut nebo sociální pracovník.

Proč to funguje lépe než jen terapie?

Terapie je důležitá. Ale nevyřeší všechno. Když člověk vychází z kanceláře psychoterapeuta, musí se vrátit do reality - do domu, školy, práce, kde ho nikdo neví, co prožívá. A tam začíná skutečná podpora.

Představte si, že dítě s autistickým spektrem se v terapii naučí komunikovat. Ale když přijde domů, nikdo mu nerozumí. Nebo se vrací do třídy, kde ho kamarádi vyhýbají. Což dělá větší škodu než jakákoli terapie. Podpůrná síť znamená, že kamarádi z fotbalu vědí, že se dítě může cítit přetížené, a nebudou ho tlačit. Rodiče vědí, jak se chovat, když se objeví krize. Učitelka ví, že když dítě ztuhne, není to „špatné chování“, ale signál.

Studie z Univerzity Hradec Králové z roku 2022 ukazují, že rodiny s aktivní podpůrnou sítí mají o 37 % nižší úroveň stresu. Ne proto, že problémy zmizely. Ale proto, že se s nimi nevyrovnávají sami.

Kdo patří do podpůrné sítě?

Neexistuje univerzální seznam. Každá síť je jiná. Ale obvykle zahrnuje tři skupiny:

• Rodina - rodiče, sourozenci, dědečci, tetičky. Ti, kdo vás znají nejdéle a nejhlouběji.
• Přátelé a blízcí - kamarádi z dětství, kolegové, sousedé, partneři. Ti, kdo vás vidí i mimo „role“ - nejen jako rodiče nebo pacienta.
• Odborníci - psycholog, psychiatr, sociální pracovník, logoped, učitel speciální pedagogiky. Ti, kdo mají znalosti, ale nejsou vaši blízcí.

Je důležité, aby tyto skupiny nežily ve světách samy. Když se odborník nevypráví rodině, co se děje v terapii, rodina se cítí vyloženě. Když přátelé neví, co se děje, přestanou volat. A když rodina nechá odborníky rozhodovat sami, vzniká pocit bezmoci.

Nejlepší podpůrné sítě se staví tak, že se všichni setkávají. Ne nutně v kanceláři - ale třeba u kávy, na pikniku, nebo přes Zoom. Taková setkání se dějí přibližně jednou měsíčně, trvají 90 minut a vedou je dva facilitátoři - lidé, kteří mají zkušenosti s tím, jak vést rozhovor, aniž by se stali „soudci“.

Jak začít? Praktický postup

Nechcete vytvářet velkou organizaci. Chcete jen někoho, kdo vás slyší. Tak začněte malým krokem.

1. Udělejte si seznam - Napište si na papír 10 lidí, kteří vás znají, kteří vás milují a kteří by vás možná chtěli podpořit. Nezaměřujte se jen na „ideální“ lidi. Zkuste i ty, kteří nejsou dokonalí - ale jsou přítomní.
2. Pozvěte je na kávu - Neříkejte: „Potřebuji podporu.“ Řekněte: „Mám tu nějaké věci, které mi dělají potíže. Myslím, že by vám mohlo pomoct vědět, co se děje. Chci se s vámi o tom popovídat, pokud máte čas.“
3. Řekněte, co potřebujete - Neříkejte: „Buďte pro mě.“ Řekněte: „Potřebuji, abyste mě poslouchali, když se rozpláču. Nebo mi pomáhejte s nákupem, když jsem unavený. Nebo mi jen napište: ‚Jak se máš?‘“
4. Zapojte odborníky - Pokud už máte psychologa nebo sociálního pracovníka, řekněte jim: „Chci, aby moji blízcí věděli, co děláme. Mohli byste pomoci uspořádat setkání?“
5. Udržujte kontakt - Nepředpokládejte, že jedno setkání stačí. Přátelé se zapojí, když cítí, že jejich účast má význam. Pošlete zprávu, pošlete fotku, pozvěte na oběd. Malé věci dělají velký rozdíl.

Příběh panny Martiny z Olomouce je typický. Její 14letý syn Jan má autistický spektrum. Dlouho se cítil izolovaný. Pak se rozhodli, že pozvou jeho kamarády z fotbalového klubu na domácí večírek. Nebyl to velký večírek - jen čtyři chlapci a jejich rodiče. Ale když jeden z kamarádů řekl: „Jan je kapitán, když hrajeme na zemi,“ - Jan se poprvé v životě usmál a řekl: „Ano, jsem.“

Co se může pokazit?

Není to vždy jednoduché. Někdy se stane, že někdo z rodiny odmítne zapojit přátele - „Nechci, aby se o tom všichni dozvěděli.“ Nebo že odborník neví, jak vést setkání, a všechno se změní v kritiku. Nebo že přítel po několika měsících přestane odpovídat.

To je normální. Podpůrná síť není pevná struktura. Je to živý systém. Některé vztahy zrůstou, jiné se rozpadnou. A to je v pořádku. Klíčové je, abyste nezůstali sami. Když se někdo odstoupí, najděte někoho jiného. Neztrácejte čas tím, že se snažíte „napravit“ někoho, kdo to prostě nechce.

Podle průzkumu Střediska NRP z roku 2022 se 42 % rodin bojí zapojit přátele. Proč? Protože se bojí, že se o jejich problémech dozví „celý svět“. Ale realita je jiná. Lidé nejsou zvědaví. Jsou laskaví. A když víte, že někdo potřebuje pomoc, nejste větší zájem, ale příležitost.

Co se děje v Česku dnes?

Podpůrné sítě už nejsou „novinka“. V roce 2018 jich bylo v Česku 47 organizací, které je používaly. V roce 2023 jich bylo 189. To je růst o 302 %. Ministerstvo práce a sociálních věcí chce do roku 2027 pokrýt 75 % rodin s dětmi se speciálními potřebami.

Technologie pomáhá. Některé organizace už používají online platformy, kde si lidé mohou vytvářet digitální sítě - kde se sdílí připomínky, plány, kontakty. Fokus Praha v únoru 2024 spustila pilotní projekt „Digitální podpůrná síť“, který by měl být dostupný v září 2024.

Je ale problém. V Česku je jen 287 certifikovaných facilitátorů - lidí, kteří vedou síťová setkání. To je méně než jeden na 10 000 obyvatel. Pokud chcete začít, nečekejte na „profesionála“. Začněte s tím, co máte. S rodinou. S přáteli. S tím, že budete mluvit o tom, co potřebujete.

Nejde o dokonalost. Jde o přítomnost.

Nikdo vás nevybírá, jestli jste „dobrý rodič“ nebo „správný přítel“. Nejde o to, abyste všechno zvládli. Jde o to, abyste nezůstali sami. A když se k vám někdo připojí, i když jen trochu - to je začátek změny.

Podpůrná síť není řešení všech problémů. Ale je řešením toho, že se nebudete cítit, že je to na vás. A to je první krok k tomu, aby se všechno zlepšilo.