Destigmatizace terapie: Proč není hanba chodit k psychologovi

Chodíte pravidelně k zubaři? Pokud ano, pravděpodobně vám to nikdo nevyčítá. Jste odpovědný člověk, který se stará o své zdraví. Ale co když místo zubů řešíte úzkost, vyhoření nebo smutek? V tu chvíli se v hlavách mnoha lidí zapíná nepříjemný mechanismus. Místo pochopení dostanete ticho, nepochopení nebo dokonce poznámku typu „To si přece můžeš sám vyřešit". Tento rozdíl ve vnímání je přesně tím, čemu říkáme stigma.

V České republice dlouho panovalo přesvědčení, že návštěva psychologa je pro slabochy nebo lidi s vážnými poruchami. Dnes se situace mění, ale pomalu. Destigmatizace terapie není jen politickým heslem, je to nutný krok k tomu, abychom mohli žít zdravější život bez strachu ze soudnosti okolí. Pojďme se podívat na to, proč je tenhle strach tak hluboce zakořeněný a jak ho můžeme překonat.

Proč máme problém mluvit o duševním zdraví?

Stigma kolem duševních obtíží má v Česku hluboké kořeny. Často vychází z nedostatečné informovanosti a z historického bagatelizování psychických potíží. Když jsme byli malí, učili nás, že bolest je součástí života a že musíme být silní. O emocích se nemluvilo, o terapii už vůbec ne. Dnes víme, že duševní zdraví je stejně důležité jako fyzické, ale společenské postoje se mění pomaleji než vědecké poznatky.

Podle dat z průzkumu provedeného Národním ústavem duševního zdraví (NÚDZ) v roce 2022 stále 54 % Čechů považuje duševní onemocnění za něco, co by člověk měl zvládnout sám. Srovnáme-li to s rokem 2017, kdy to bylo 71 %, vidíme pozitivní trend. Přesto je to číslo alarmující. Porovnejme to například s Nizozemskem, kde si myslí, že je duševní zdraví stejně důležité jako fyzické, až 67 % populace. My jsme ještě daleko od tohoto ideálu.

Tento postoj komplikuje hledání pomoci. Lidé čekají, až bude „příliš pozdě", protože se bojí být označeni za blázny nebo neschopné. Prof. Jiří Raboch, předseda České psychiatrické společnosti, upozorňuje, že stigma je jednou z příčin, proč stát investuje do péče o duševně nemocné méně než by bylo nutné. Chybí nám kolektivní hlas, který by za změnu bojoval stejně hlasitě jako jiné marginalizované skupiny.

Jak se situace v Česku mění?

Není všechno ztraceno. V posledních letech dochází k systematickým změnám, které mají za cíl tuto bariéru odstranit. Klíčovou roli hraje projekt Destigmatizace, který byl spuštěn v roce 2017 Národním ústavem duševního zdraví. Tento pětiletý projekt zaměřil pozornost na vývoj metodik, vzdělávání pracovníků i veřejnost. Následoval projekt PREPO 1, který pokračuje v této reformě péče o duševní zdraví.

Cílem těchto iniciativ není jen vytvořit hezké plakáty. Jde o změnu systému. Zapojeni jsou regionální plánové dokumenty, školení pro pedagogy a zdravotníky a především samotní uživatelé služeb a jejich rodiny. Mgr. Slavomíra Pukanová z NÚDZ zdůrazňuje, že zapojení lidí s vlastní zkušeností je kritické. Když slyšíte příběh někoho, komu terapie pomohla, stigma začíná praskat.

Vidíme, že český přístup se liší od západních zemí. Zatímco země jako Německo nebo Nizozemsko mají dlouhodobé kampaně, my teprve budujeme systém. Výhodou je náš důraz na regionální implementaci a zapojení místních aktérů. Nevýhodou zůstává nižší finanční podpora a nedostatek odborníků. Podle Českého statistického úřadu máme příliš málo psychologů na počet obyvatel, což vytváří dlouhé čekací listiny a tlak na ty, kteří pracují.

Osobní příběhy: Od studu ke svobodě

Statistiky jsou důležité, ale skutečnou změnu přinášejí příběhy jednotlivců. Na sociálních sítích se čím dál více otevřeně mluví o terapii. Uživatel PavlikCZ sdílí svou zkušenost: „Když jsem poprvé šel k psychologovi, skoro jsem se styděl, jako bych byl slaboch. Ale po třech měsících terapie jsem pochopil, že péče o duši je stejně důležitá jako péče o tělo."

Tento pocit není ojedinělý. Markéta, 28 let, popisuje reakci svých kolegyní: „Řekla jsem jim, že chodím k psycholožce, a jedna se ptala: ‚A co ti řekla, že si blázen?‘ To by se nestalo, kdybych řekla, že chodím k kardiochirurgovi." Tyto situace ukazují, kolik práce ještě před námi leží. Zároveň však ukazují odvahu těch, kteří se rozhodnou promluvit nahlas.

Kampaň „Pomoc je na dosah" zaznamenala přes 42 000 interakcí na sociálních sítích. Dotazník v rámci kampaně ukázal, že 68 % respondentů by dříve nešlo k psychologovi právě ze strachu ze stigmatizace. Když lidé vidí, že nejsou sami, bázeň klesá. Sdílení zkušeností je jedním z nejúčinnějších nástrojů destigmatizace.

Jak najít pomoc a začít?

Pokud cítíte, že potřebujete podporu, je důležité vědět, kde ji hledat. Prvním krokem je často překonání vlastního strachu. Pomoci může kontakt s důvěryhodnou osobou nebo využití anonymních služeb.

• Linka NÁSLED: Bezplatná linka 800 155 155 poskytla v roce 2022 více než 27 000 konzultací. Je to skvělý první krok pro ty, kteří si nejsou jistí, zda potřebují plnohodnotnou terapii.
• Online terapie: Podle průzkumu NÚDZ preferuje online formát 41 % lidí, protože cítí menší stigma a větší komfort. Je to praktické řešení zejména pro mladší generaci.
• Hrazení pojišťovnami: Novela Nařízení vlády č. 321/2022 Sb. umožňuje plné hrazení psychoterapie pojišťovnami pro osoby do 26 let. To vedlo k 28procentnímu nárůstu žádostí u této skupiny.

Pamatujte, že 63 % lidí, kteří využili první kontaktní službu, následně začalo pravidelnou terapii. První krok je vždy ten nejtěžší, ale také ten nejdůležitější. Nečekejte, až bude pozdě. Péče o sebe sama není známka slabosti, ale zodpovědnosti.

Budoucnost destigmatizace v Česku

Situace se vyvíjí směrem k lepšímu, ale cesta je ještě dlouhá. Do roku 2027 očekává NÚDZ snížení stigmatizace o 25 % oproti roku 2022. Cílem Akčního plánu politiky v oblasti závislostí 2023-2025 je podpořit destigmatizaci problematického chování a otevřít diskusi o systémovém přístupu.

Trh duševního zdraví roste - z 4,2 miliardy korun v roce 2018 na 6,8 miliardy v roce 2022. Státní nemocnice pokrývají 65 % trhu, soukromé kliniky 25 % a neziskové organizace 10 %. Vláda plánuje zvýšit financování o 15 % do roku 2025, což je dobrý signál. Digitalizace a nové formy léčby, včetně psychedeliky asistované terapie (jak naznačuje nadcházející konference na Pražském hradě v červnu 2025), mohou přinést další inovace.

Destigmatizace není jen o tom, aby se lidé nebáli chodit k lékaři. Je to o vytvoření společnosti, která chápe, že každý z nás může mít špatný den, traumata nebo období, kdy potřebuje expertní pomoc. Až si začneme vzájemně říkat „Jsi v pořádku?“ a myslet to opravdu vážně, budeme na dobré cestě.