Psychoterapie není nic složitého, co bychom měli bát. Není to magie, nejsou to zázraky a není to jen hovor o problémech. Je to proces, kde se s někým, kdo to umí, podíváte na to, co vás těží. A přitom se nejedná o to, aby vám někdo řekl, co máte dělat. Ono vám pomůže najít vlastní cestu.
Co vlastně psychoterapie je?
Psychoterapie je léčba pomocí rozhovoru a vztahu. Nejde o to, aby vám lékař předepsal pilulku, ale aby vám někdo pomohl pochopit, proč se cítíte tak, jak se cítíte. Je to jako když si vezmete starý kus oblečení, které vám už nejde, a podíváte se na něj jinýma očima. Možná už nechcete, aby vás to bolo, ale nevíte, proč.
Psychoterapeut vás nesnaží „napravit“. Snaží se vám pomoci vidět, jak si sami stavíte svět. Jak reagujete na stres. Jak se chováte ve vztazích. Co vás zastavuje. A pak společně zkoušíte, jestli by to nešlo jinak.
Není to jen o tom, co se stalo v minulosti. Je to o tom, jak to všechno ovlivňuje vaše dnes. A jak se můžete naučit reagovat jinak. Když se někdo cítí ztraceně, unaveně, nebo příliš vzteklý, psychoterapie mu pomůže tyto emoce pochopit - ne vyhnout se jim.
Kdo může psychoterapii dělat?
Počkejte - není to jen psycholog nebo psychiatr. V Česku může psychoterapii dělat i lékař, sociální pracovník, duchovní nebo fyzioterapeut - ale jen ti, kteří mají speciální vzdělání. Ne každý psycholog je psychoterapeut. A ne každý psychoterapeut je psychiatr.
Psycholog má vzdělání na psychologii. Psychiatr je lékař, který se specializuje na duševní onemocnění a může předepisovat léky. Psychoterapeut je někdo, kdo se po vzdělání ještě několik let učil, jak pracovat s lidmi v terapii. Tento výcvik trvá obvykle 4-6 let a zahrnuje osobní terapii, supervizi a praktickou praxi.
Klíčové je, aby terapeut měl certifikát od uznávané psychoterapeutické školy. V Česku to znamená, že je registrovaný v registru České asociace pro psychoterapii. To vám dá jistotu, že nejde o někoho, kdo si jen tak řekl, že je „terapeut“.
Jak psychoterapie funguje?
Neexistuje jedna správná metoda. Je tady například kognitivně-behaviorální terapie, která se zaměřuje na myšlenky a chování. Je tady psychodynamická terapie, která prozkoumává minulost a nevědomé motivace. Je tady personálně-centrovaná terapie, která věří, že každý má uvnitř odpověď - stačí ji jen slyšet.
Ale všechny tyto přístupy mají jedno společné: vztah. Pokud se s terapeutem necítíte bezpečně, pokud vám nevěříte, pokud se vám nezdá, že vás opravdu slyší - terapie nebude fungovat. Nejde o to, jak moc ví terapeut. Jde o to, jak dobře se s ním můžete spojit.
Na začátku se většinou bavíte o tom, co vás trápí. O tom, co vás unavuje. O tom, proč se cítíte zle. Pak se postupně začne prohlubovat. Přijde čas, kdy se podíváte na to, jak reagujete na kritiku. Jak se chováte, když se někdo od vás vzdal. Proč se cítíte vinen, když jste nic neudělali.
Nejde o to, aby se vám všechno vyřešilo hned. Většinou se to děje pomalu. A někdy je potřeba prožít i chvíli, kdy se vám bude jevit, že je to ještě horší. To je normální. Když se konečně odvážíte podívat se na něco, co jste dlouho utlačovali - to může být bolestivé. Ale právě to je krok k úlevě.
Co se děje během sezení?
Když jste poprvé u terapeuta, nečeká vás žádná „diagnostika“ jako u lékaře. Nezadávají vám otázky jako „jaké máte příznaky?“. Většinou se vás jen zeptají: „Co vás přivedlo sem?“
První sezení je jako první hovor s někým, kdo vás opravdu chce slyšet. Můžete říct cokoli. Nejsou tu pravidla. Nejsou tu „správné“ odpovědi. Můžete plakat. Můžete mlčet. Můžete se rozčílit. To všechno je v pořádku.
Sezení trvají obvykle 50 minut a probíhají jednou týdně. Někdy dvakrát, pokud je potřeba. Většinou se věnují rozhovoru. Ale ne vždy. Některé terapeutické přístupy používají i kreslení, pohyb, hudbu nebo práci s tělem. Někdo se například naučí, jak si všimne, kde v těle cítí úzkost - a pak se to může změnit.
Terapeut vám neřekne: „Měl bys to udělat takhle.“ On vás spíše položí otázku: „Co by se stalo, kdybys to udělal jinak?“ A pak vás nechá přemýšlet. A někdy i vyzkoušet.
Kdy je čas na psychoterapii?
Není potřeba, aby vás to „zničilo“. Není potřeba, abyste měli diagnózu. Stačí, když se cítíte:
- Neustále unaveně
- Ztraceně, jako byste nevěděli, co chcete
- Příliš vzteklí, ale nevíte, proč
- Neustále se obáváte, že někdo vás odmítne
- Nejste schopni vztahy udržet
- Nebo prostě se cítíte, že „něco není v pořádku“ - a nevíte, co
Někdy to není o velkém šoku. Někdy je to o tom, že jste se přestali cítit žít. A to je stejně důležité.
Nejde o to, abyste byli „nemocní“. Jde o to, abyste se mohli cítit lépe. A psychoterapie je jedna z mála věcí, které vám to opravdu umožní - pokud budete ochotni se do toho pustit.
Jak najít správného terapeuta?
Neexistuje „nejlepší“ terapeut. Existuje ten, se kterým se vám bude dobře.
Nejprve se podívejte na registru České asociace pro psychoterapii. Tam najdete seznam certifikovaných terapeutů podle oblasti a metody. Můžete vyhledávat podle města, typu problému nebo přístupu.
Pořád je ale lepší jít na první setkání jako na „představení“. Není to závazné. Není to platba za terapii. Je to jen hovor, kde se můžete podívat, jak se terapeut chová. Jak vás slyší. Jak na vás reaguje.
Po prvním sezení si položte tyto otázky:
- Cítil jsem se bezpečně?
- Cítil jsem, že mě slyší?
- Měl jsem pocit, že mi neříká, co mám dělat, ale pomáhá mi přemýšlet?
- Mohu si představit, že budu mluvit s ním o věcech, které mi jsou důležité?
Nebojte se zkusit i více terapeutů. Není to špatně. Není to zradou. Je to jako hledat lékaře - některé vás baví, jiné ne.
Co když nemám peníze?
Psychoterapie není jen pro bohaté. V Česku existuje mnoho projektů, které nabízejí zdarma nebo za nízkou cenu. Například:
- Univerzitní psychologické poradny (např. Masarykova univerzita, Karlova univerzita)
- Charitativní organizace, které podporují duševní zdraví
- Obecní nebo krajské centra pro psychické zdraví
- Online projekty jako „Tělo a duše“ nebo „Nevypusť důsledek“
Některé služby jsou spádové - tedy určené jen pro obyvatele konkrétního kraje. Jiné jsou jen pro studenty, děti, nebo osoby s nízkým příjmem. Ale většinou se dá zjistit, jestli jste na nějaký projekt způsobilí.
Nezapomeňte: pokud máte zájem, nevzdávejte to jen proto, že nevíte, kam jít. Zavolejte, napište, zeptejte se. Mnoho lidí si myslí, že „to není pro ně“, ale většinou to jen nevědí, že to pro ně může být.
Je psychoterapie efektivní?
Ano. Více než 70 % lidí, kteří psychoterapii dělají, hlásí významnou úlevu. To je víc než u mnoha léků. A efekt trvá déle - protože se nejedná o „zakrytí“ příznaků, ale o změnu způsobu, jakým fungujete.
Někdo se naučí přestat být vždycky „dobrým chlapem“ a začne říkat „ne“. Někdo se naučí, že nemusí být vždycky silný. Někdo se naučí, že ho neopustí, když se rozpadne.
Největší příčina úspěchu není metoda. Je to vztah. Když se člověk cítí přijatý, jaký je - pak se může změnit. A to je to, co psychoterapie dělá.
Co dělat dál?
Když se cítíte, že byste mohli potřebovat psychoterapii - nečekáte. Neříkejte si „zatím ne“. Neříkejte si „to nejde“.
Stačí jen jedna věc: zavolat. Napsat. Přijít na první sezení. To je celý začátek.
Nejde o to, abyste „byli v pořádku“. Jde o to, abyste se mohli cítit lépe. A to je všechno, co potřebujete.
