Kdy volat 112 v psychické krizi: Kritéria a postup

Volání 112 v psychické krizi je jedna z nejčastějších chyb, které lidé dělají, když jsou přecitlivělí, vyčerpaní nebo zmatení. Nejde o to, že byste dělali něco špatně - spíš nevíte, kde jinak hledat pomoc. A to je přesně ten moment, kdy se může stát, že se vám zbytečně zapojí policie a sanitka, zatímco ta pravá pomoc, kterou potřebujete, zůstává nevyužitá.

Co je vlastně psychická krize?

Psychická krize není jen smutek nebo zlost. Je to stav, kdy člověk přestává být schopen zvládat svůj život. Může to být náhlá ztráta, útok paniky, sebevražedné myšlenky nebo úplné vyčerpání. Podle odborníků je to extrémní psychická zátěž, která ohrožuje život nebo zdraví - nejen fyzické, ale i duševní. A právě tady začíná rozdíl mezi tím, kdy volat 112, a kdy ne.

Kdy je volání 112 oprávněné?

Linka 112 není psychologická poradna. Je to tísňová linka pro okamžitou pomoc hasičů, policie nebo zdravotnické služby. V psychické krizi ji voláte pouze tehdy, když existuje bezprostřední nebezpečí života.

• Osoba má konkrétní plán sebevraždy a má k dispozici zbraň, léky nebo jiný prostředek k sebevraždě.
• Osoba aktivně sebevražedně jedná - například se snaží oznámit svou smrt, už se pokouší o sebevraždu nebo se zranila.
• Osoba je v psychotické epizodě, kdy je nebezpečná pro sebe nebo ostatní - například napadá lidi, hrozí násilím nebo se chová naprosto nečekaně a nekontrolovatelně.
• Došlo k těžkému fyzickému zhoršení kvůli psychické krizi - například člověk nejí a nepije už týden, má závažné dehydrataci, nebo selhává tělo.

Pokud jste v situaci, kde nevíte, co dělat - a nejste si jistí, zda je to život ohrožující - volte 112. Operátoři jsou vyškoleni, aby rozhodli, co je potřeba. Ale pokud víte, že je to jen silná deprese, úzkost nebo panický útok bez rizika sebevraždy, nevolte 112.

Co se stane, když zavoláte 112?

Operátor na 112 neřekne: „To není váš problém.“ Oni se ptají. A ptají se přesně.

1. Kde jste? Přesná adresa, popis místa - „Na ulici U Dvou orlů, byt na třetím patře, vlevo, červená dveře.“
2. Co se děje? Popište, co vidíte nebo slyšíte. „Můj přítel má nož, říká, že chce skočit z okna.“
3. Kdo je postižený? Věk, pohlaví, zda je vědomý, zda dýchá, zda má nějaké léky v ruce.
4. Je někdo jiný přítomen? Může někdo pomoci, zadržet osobu, zavřít dveře?

Operátoři jsou trénovaní v aktivním naslouchání. Pokud jste v pláči, budou vás nejprve uklidnit. „Rozumím, že to je strašně těžké. Vezmeme to krok za krokem.“ Pak se zeptají na detaily. A pak se rozhodnou - zavolají sanitku (155), policii (158) nebo obě. Většinou to znamená, že přijede sanitka s lékařem, možná i policie, pokud je riziko násilí. Není to příjemné, ale je to to, co může zachránit život.

Kdy volat 116 123 - a proč je to lepší volba?

Pokud je osoba v krizi, ale není v okamžitém nebezpečí, volte 116 123. To je Linka první psychické pomoci. Bezplatná. Anonymní. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. A nejde o nějakou obyčejnou linku - pracují zde psychologové a poradci, kteří mají trénink v krizové intervenci.

Postup na 116 123 je strukturovaný podle protokolu SEDL:

• S - Bezpečnost: „Jste bezpečně? Můžeme vás vyslechnout bez rizika?“
• E - Empatie: „To zní strašně. Moc se o to snažíte.“
• D - Detaily: „Co se přesně stalo? Kdy to začalo?“
• L - Linkování: „Chcete, abychom vám pomohli najít psychologa? Nebo vás přesměrujeme na poradnu?“

V roce 2022 bylo na této lince zpracováno přes 58 tisíc hovorů. Z nich 68 % bylo stabilizováno bez nutnosti zásahu zdravotnických služeb. To znamená, že pro většinu lidí v krizi je to ideální místo - bez soudů, bez příjezdu sanitky, bez stresu z toho, že „někdo to vidí“.

Co se stane, když zavoláte 112, když to nebylo nutné?

Nejsou to žádní „hlupáci“ nebo „přehnaní“. Ale každé zbytečné volání 112 znamená, že někdo jiný, kdo skutečně potřebuje pomoc, může čekat déle. Podle statistik Hasičského záchranného sboru ČR tvoří psychické krize přibližně 8,7 % všech volání na 112. Z nich jen 62 % vyžadovalo skutečnou zdravotnickou pomoc. To znamená, že téměř každý druhý hovor s psychickou krizí byl zbytečný.

Uživatel „Petr M.“ z Facebooku sdílel: „Volal jsem 112, když má dcera měla panic attack. Přijela sanitka. Lékař mi řekl: ‚Měl jste volat na 116 123.‘“

Na druhé straně, „Anonymní2023“ z Redditu napsala: „Když jsem měla pilulky v ruce a plánovala jsem to - volání 112 mi zachránilo život.“

Takže nejde o to, jestli jste „přeháněli“. Ale o to, jestli jste věděli, co je správná cesta.

Co jiného je k dispozici? (Nejen 116 123)

Česká republika má celou síť specializovaných linek. Jenže 68 % lidí je nezná. A to je problém.

• 116 111 - Linka bezpečí dětí a mládeže (pro děti, teenagery, rodiče)
• 159 540 - DONA linka pro oběti domácího násilí
• 222 201 222 - Poradenská linka K-centra pro závislosti
• 116 126 - Linka pro seniory
• 116 117 - Linka pro rodiny s dětmi s postižením

Ministerstvo zdravotnictví v roce 2021 spustilo projekt „Vědět kdy volat“. Výsledek? Mezi lidmi 18-35 let se znalost čísla 116 123 zvýšila o 27 %. To je krok dopředu. Ale stále je to málo.

Co se mění? A co ještě chybí?

Od roku 2021 musí všichni operátoři 112 absolvovat 40 hodinový kurz „Práce s psychickou krizí“. To je velký krok. Dříve se učili jen o požárech a dopravních nehodách. Teď se učí, jak rozpoznat psychózu, jak reagovat na sebevražedné myšlenky, jak uklidnit člověka, který se chce zabít.

Podle průzkumu 87 % lidí hodnotilo kvalitu reakce operátorů jako „uspokojivou nebo lepší“. To je dobré. Ale v porovnání s ostatními zeměmi EU jsme stále pozadu. Ve Spojených státech je pro psychické krize číslo 988 - tam se voláte a dostanete psychologa, ne sanitku. V Kanadě přijíždějí na místo psychologové spolu se zdravotníky. V Česku to ještě není norma.

Ministerstvo vnitra v březnu 2023 oznámilo plán zvýšit rozpočet na školení operátorů z 1,2 % na 2,5 % do roku 2024. A pilotní projekt „Psychická krize bez strachu“ se spouští v Praze a Brně - tam budou sanitky obsahovat i psychologa. To je budoucnost. Ale zatím je to jen začátek.

Co dělat, když někdo kolem vás křičí, pláče nebo se chce zabít?

Nechte se nechat vyrušit. Neříkejte: „To si jen vymyslí.“ Neříkejte: „To se překoná.“

První věc: zůstaňte s ním. Pokud je možné, nechte ho nechat jednoho. Nechte ho nechat na telefonu. Nechte ho vědět, že ho slyšíte.

Druhá věc: zjistěte, jestli je v bezpečí. Má zbraň? Má léky? Je v bytě? Je venku? Je s někým?

Třetí věc: volte správnou linku. Pokud je riziko - volte 112. Pokud ne - volte 116 123. A nebo ho pošlete na linku. „Já ti zavolám. Dám ti číslo. Pojďme to zkusit spolu.“

Nejde o to, že byste měli být „hrdina“. Jde o to, že jste tam. A to už stačí.

Když se cítíte sami - co dělat?

Nejste sami. I když se to tak cítí.

Nejste slabí. Nejste „přehnaní“. Jste člověk, který prožívá těžkou chvíli. A existují lidé, kteří vás slyší - i když nevidíte.

Volte 116 123. Zavolejte. Vezměte si čas. Napište si, co cítíte. Nechte to vyjít. A než se rozhodnete pro něco trvalého - zavolejte. Nebo dejte někomu jinému telefon. „Zavolej mi na 116 123.“

Než se rozhodnete pro konec - dejte sobě šanci. Jeden hovor. Jeden den. Jeden krok.