Arteterapie vs. muzikoterapie: Kdy pomáhá obraz a kdy hudba

Když se dítě s autismem nechce promluvit, ale kreslí kruhy a červené kříže po celou hodinu - co to znamená? Když dospělý muž, který přežil násilí, nechce mluvit o minulosti, ale začne hrát na buben s tím, že ho to uklidňuje - je to jen hra, nebo léčba? Věda už ví: obraz a hudba nejsou jen zábava. Jsou jazyky, které mluví tam, kde slova selhávají.

Co vlastně arteterapie dělá?

Arteterapie není to, že si někdo sedne a nakreslí květinu. Je to strukturovaný terapeutický proces, kde člověk pomocí kresby, malby nebo sochařiny vyjadřuje to, co nemůže říct. Pracuje se s barvami, tvary, materiály - pastelkami, akvarely, hlínou. Každý výtvor je klíčem k vnitřnímu světu. Terapeut neříká: „To je krásné.“ Otází: „Co ti ten kreslený tvar říká?“

U dětí s autismem spektra je to obzvlášť silné. Mnohé z nich neumí slovy popsat, co cítí. Ale když nakreslí černou křivku, která se zvětšuje, a pak ji překrývá modrou skvrnou, terapeut ví: to není jen kresba. To je výkřik, který se někdy nezastaví, dokud se nesetká s někým, kdo umí číst tyto znamení. Výzkum z roku 2019 v časopise Art Therapy ukázal, že arteterapie je o 37 % efektivnější než jiné metody u traumatu z tělesného násilí. Proč? Protože obraz zachycuje pocity, které slova zničí - a přitom je nezničí.

U lidí s demencí pomáhá arteterapie zachovávat paměť. Když někdo zapomene jméno dcery, ale si vzpomene, jak jí kreslil květiny v dětství - ten obraz je mostem zpět. Nejde o to, aby byla kresba dokonalá. Jde o to, aby byla pravdivá.

A co muzikoterapie?

Muzikoterapie není poslech klidné hudby v kanceláři. Je to hra, zpěv, rytmus, tělo v pohybu. Terapeut může dát klientovi buben, xylofon, nebo prostě začít zpívat s ním. Rytmy synchronizují dýchání, melodie mění tep, harmonie otevírají uzavřené emoce. Věda říká: hudba mění neurochemii. Zvyšuje dopamin, snižuje kortizol - to je lék, který nechceš polykat, ale slyšet.

U klientů s poruchami sociální interakce je muzikoterapie často jediná cesta ke kontaktu. Když dva teenagery s agresivním chováním hrají na buben spolu - neříkají si nic. Ale jejich rytmy se začínají shodovat. A to je první krok k důvěře. Výzkum na speciální škole v Brně z roku 2022 ukázal, že 68 % adolescentů s poruchami chování preferuje muzikoterapii před arteterapií. Proč? Protože hra na nástroj dává okamžitou zpětnou vazbu. Když zaslechneš svůj vlastní zvuk, víš: „To jsem já.“

U lidí s chronickou bolestí je muzikoterapie neocenitelná. Hudba neodstraňuje bolest - ale mění její význam. Když člověk hraje na kytaru, jeho mozek přesměruje pozornost. Studie ukazují, že muzikoterapie je o 28 % účinnější než jiné metody při léčbě dlouhodobé bolesti. Ne proto, že zvuky „odstraňují“ bolest, ale protože dělají něco důležitějšího: dají člověku zpět kontrolu.

Když slova selhávají - kdo pomáhá?

Představ si dítě, které se nechce podívat do očí. Neodpovídá na otázky. Mluví jen když je vyděšené. V arteterapii toto dítě nakreslí černý kruh, který se nechce dotýkat žádného jiného tvaru. Terapeut neříká: „To je strach.“ Jen řekne: „Můžeme ho přidat do obrázku?“ A pak přidá malý modrý kruh vedle. A za týden se dítě začne ptát: „Co je to modré?“

A teď představ dospělého muže, který se vrací z války. Nemůže spát. Když ho někdo dotkne, ztuhne. V muzikoterapii dostane různé bubny - jeden tichý, jeden hlasitý. Začne hrát jen ten hlasitý. Po týdnu přidá tichý. Pak začne hrat oba najednou. A jednoho dne řekne: „Když hraju oba, nejsem sám.“

Obě metody fungují, když slova nejsou dostatečná. Ale každá má svou silnou stránku. Arteterapie je jako zrcadlo - ukazuje, co je uvnitř. Muzikoterapie je jako most - spojuje tělo s jinými lidmi.

Co říkají výzkumy?

Na jedné straně máš arteterapii. Je silná u:

• Dětí s autismem spektra - vizuální komunikace nahrazuje slova
• Lidí s traumatem z násilí - obraz zachycuje pocity, které slova ničí
• Starších lidí s demencí - vizuální paměť je poslední, co zůstává
• Osob s problémy se sebepoznáním - kresba pomáhá poznat, kdo jsi

Na druhé straně máš muzikoterapii. Je silná u:

• Lidí s poruchami sociální interakce - rytmus vytváří přirozenou synchronizaci
• Osob s chronickou bolestí - hudba mění mozkové reakce na bolest
• Adolescentů s agresivním chováním - hra na nástroj dává fyzickou a emocionální výstupní cestu
• Lidí s úzkostí a nespavostí - hudba pomáhá regulovat dýchání a tep

Obě metody fungují nejlépe, když jsou prováděny certifikovaným terapeutem. A to je klíčové. Ne každý, kdo hraje na kytaru nebo kreslí, je terapeut. Muzikoterapie není poslech Spotify. Arteterapie není výtvarná výchova. Je to léčebný proces, který vyžaduje hluboké znalosti psychologie, neurologie a umění.

Co je nebezpečné?

V Česku je problém nekvalifikovaní „terapeuti“. Někdo si koupí kurz na internetu, naučí se „barvy znamenají emoce“, a začne nabízet „léčivé obrazy“. Nebo někdo hraje na kytaru ve škole a říká: „To je muzikoterapie.“

Prof. Jan Kříž z Univerzity Karlovy říká: „Bez kvalifikovaného terapeuta mohou obě metody nejen nepomoci, ale dokonce ublížit.“ Když někdo s traumatem nakreslí krev a terapeut mu řekne: „To je krásné!“, může to způsobit, že se ten člověk uzavře ještě víc. Když někdo s úzkostí hraje na buben a terapeut ho přeruší, aby ho „přiměl k jinému zvuku“, může to vyvolat pocit, že jeho hlas není důležitý.

Na portálu RecenzeTerapeutu.cz z roku 2023 bylo 32 % negativních recenzí kvůli „neprofesionálnímu přístupu“. Lidé platí 800-1500 Kč za hodinu - a dostávají výtvarnou činnost nebo poslech hudby. To není terapie. To je podvod.

Co je potřeba vědět o cenách a přístupu?

V Česku nejsou arteterapie ani muzikoterapie pokryty zdravotními pojišťovnami. Každá hodina stojí 800-1500 Kč. To znamená, že jen ti, kteří mají peníze nebo granty, si to mohou dovolit. Výzkum Asociace arteterapeutů ČR z roku 2022 ukázal, že 63 % klientů je finančně závislých na dotacích. To je ne справедlivé. Když někdo potřebuje léčbu, neměl by být omezen svým příjmem.

Největší poptávka je ve speciálních školách (42 %), psychiatrických zařízeních (31 %) a u soukromých klientů (27 %). V roce 2025 plánuje Ministerstvo školství, aby 70 % speciálních škol mělo alespoň jednoho certifikovaného terapeuta. To je krok dopředu. Ale potřebujeme i zdravotní pojišťovny, které budou tyto metody uznávat jako léčebné, ne jen „doplňkové“.

Kde se učí terapeuti?

V Česku se muzikoterapeuti vzdělávají na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Arteterapeuti na Akademii výtvarných umění v Praze. Obě obory vyžadují několik let studia, praktickou zkušenost a závěrečnou práci. Ale není zákonem stanovena jednotná certifikace. To znamená, že někdo může mít titul a neumět pracovat s traumatizovaným klientem. Někdo může být zkušený, ale nemít oficiální pověření.

Česká společnost pro muzikoterapii už vydala první certifikační standardy. Asociace arteterapeutů ČR pracuje na podobném systému. To je dobré. Ale potřebujeme zákon, který bude chránit klienty - ne jen terapeuty.

Co se děje v budoucnosti?

Projekt „Art&Music“ na 1. lékařské fakultě UK zkouší kombinovaný přístup u lidí s PTSD. V pilotní studii z roku 2022 byla úspěšnost 63 % - oproti 48 % u samostatných metod. To znamená: když dítě nakreslí svůj strach a pak hraje na nástroj, který ten strach „zazní“, výsledek je silnější.

Budoucnost není v tom, abychom vybírali mezi obrazem a hudbou. Budoucnost je v tom, abychom se naučili používat obě. Když klient nechce mluvit - dám mu kresbu. Když nechce kreslit - dám mu buben. Když chce obě - dám jim prostor spolu.

Co si pamatovat?

• Arteterapie pomáhá, když potřebuješ vidět to, co cítíš.
• Muzikoterapie pomáhá, když potřebuješ cítit to, co neumíš říct.
• Ne každý, kdo kreslí nebo hraje, je terapeut. Hledej certifikované profese.
• Obě metody nejsou zábava. Jsou léčba. A léčba stojí za to, aby byla správně prováděna.
• Pokud máš dítě s autismem, traumatem, demencí nebo chronickou bolestí - neváhej. Zkus. Ale zkus správně.