Vyhoření terapeuta: Co to je, jak ho rozpoznat a co s tím

vyhoření terapeuta, stav chronického emocionálního a fyzického vyčerpání, které vzniká při dlouhodobé práci s lidmi ve stresu. Also known as profesionální vyhoření, je to něco, co se stává i těm, kdo pomáhají ostatním — a nikdo o tom nechce mluvit. Nejde o to, že terapeut není silný. Naopak — často je to právě ti, kdo mají velkou empatii, kteří se nejvíc ztratí ve své práci. Každý den slyší příběhy bolesti, úzkosti, ztráty. A když se to opakuje měsíce i roky, mozek se jednoduše přepne do režimu přežití.

Nejčastější příznaky? Ztráta zájmu o práci, kterou jste kdysi milovali. Pocit, že nic nezměníte. Zloba na klienty, i když víte, že to není jejich chyba. Nebo naopak — úplná odstupňovanost, jako byste už nebyli živí. Někteří terapeuti začnou přerušovat sezení, odloží odpovědi na e-maile, nebo se zcela vyřadí z práce. A to je ten největší problém: terapeutický vztah, základní pilíř úspěšné psychoterapie, který vyžaduje přítomnost, autenticitu a emocionální energii — se začne rozpadat, až když terapeut už nemá co dát.

Nejde o to, že by terapeut měl být superhrdina. Ani o to, že by měl vždycky mít odpověď. Jde o to, aby měl prostor, aby si mohl vzít dech. A to nejen větší pauzy, ale i pravidelnou supervision, podporu od kolegů, nebo prostě čas, kdy nemusí být „terapeutem“. Když terapeut nebere sebe sama vážně, klienti to cítí. Ať už to řeknou nahlas, nebo ne.

V našich článcích najdeš příběhy o tom, jak terapeuti přežili své vlastní vyhoření — a jak se vrátili zpět. Zjistíš, proč věk a zkušenosti neznamenají automatickou odolnost, jak komunikace s terapeutem ovlivňuje i jeho psychické zdraví, a proč podpůrná síť není jen pro klienty. Najdeš i rady, jak se ptát na to, zda terapeut má čas na tebe — a kdy je čas hledat někoho jiného. Nejde o to, abys měl perfektního terapeuta. Jde o to, aby byl dostatečně živý, aby ti mohl pomoci být živým ty.