Supervize v psychoterapii: Proč by váš terapeut měl mít supervizora

Když hledáte terapeuta, ptáte se pravděpodobně: má nějaké tituly? Jak dlouho pracuje? Jaké metody používá? Ale máte někdy zvědavost, zda má terapeut supervizora? Tato otázka se většinou neptáte - a přitom je jednou z nejdůležitějších, které můžete položit. Ne proto, že by váš terapeut byl nekvalitní, ale protože supervize je to, co ho drží na nohách - a vás chrání.

Co je to vlastně supervize, a proč to není kontrola?

Supervize není, jak si mnozí myslí, žádná kontrola nebo hodnocení výkonu. Není to, když někdo zezadu sleduje, jestli jste dělali všechno správně. Je to úplně jiné. Supervize je bezpečný prostor, kde terapeut může promluvit o svých obtížných případech, svých emocích, svých nejistotách - a to s někým, kdo má zkušenosti a nezaujímá stranu. Supervizor neříká: „Tak to udělej takhle.“ Supervizor klade otázky: „Co jsi cítil, když ti klient řekl tohle?“ „Co se stalo, když jsi se pokusil o tohle zásah?“ „Co tě v tomto případě vyčerpává?“

Podle definice z České lékařské komory je supervize proces, který má za cíl odborný i osobní rozvoj terapeuta. Ne kontrolu. Ne přikazování. Ale hluboké porozumění - jak práci, tak sobě. A to je přesně to, co klientovi dává větší jistotu. Když terapeut má kdo s kým promluvit o tom, co ho tlačí, je méně pravděpodobné, že přenese své vlastní bolesti, předsudky nebo vyhoření na vás.

Proč byste měli chtít terapeuta, který má supervizora?

Představte si, že jste u lékaře, který si nikdy nekonzultuje složité případy s kolegou. Že nikdy nečte nové studie. Že se neptá, jestli něco nevynechal. Neříkám, že by byl zlý lékař. Ale byl by to lékař, který pracuje ve vakuu. A v psychoterapii je to nebezpečnější než v medicíně - protože tu nejde jen o tělo, ale o duši.

Supervize chrání klienta třemi způsoby:

1. Ochrana před profesními chybami - terapeut může být unavený, překvapený, zaskočený, nebo se mu případ příliš blízko dotýká. Supervizor mu pomůže uvidět to, co on sám nevidí - třeba že se příliš zapojil, že ignoruje nějaký signál, nebo že se neustále snaží „zachránit“ klienta.
2. Zvýšení kvality terapie - když terapeut pravidelně přemýšlí o tom, co dělá, jak reaguje, jaké představy má o „dobrém terapeutovi“, začíná pracovat lépe. Výzkumy ukazují, že terapeuti, kteří pravidelně navštěvují supervizi, dosahují o 37 % nižší úrovně vyhoření. A když terapeut není vyhořelý, je přítomnější, citlivější, schopnější.
3. Zabránění předčasnému ukončení terapie - mnoho klientů přeruší terapii, když necítí, že jim terapeut opravdu rozumí. Pokud terapeut nemá kdo s kým probrat své nejistoty, může se ztratit v nesrovnalostech - a klient to cítí. V průzkumu 185 terapeutů v ČR 63 % uvedlo, že díky supervizi předešli předčasnému ukončení u klientů v kritickém stavu.

Supervize je nezbytná - a v Česku to stále nevšichni dělají

Podle zákona je v České republice povinné absolvovat minimálně 100 hodin supervize během výcviku. To je dobře. Ale potom? Když terapeut ukončí výcvik, mnozí přestanou. V soukromé praxi jen 43 % terapeutů pravidelně navštěvuje supervizi. Ve veřejné péči je to 78 %. Proč? Protože v soukromé praxi to platíte vy. Supervize není hrazená zdravotní pojišťovnou. A to je problém.

Supervize není luxus. Je to jako kontroly u auta - když necháte auto bez technické prohlídky, jednou se to vyplatí. A v psychoterapii se to vyplatí v podobě zraněného klienta, ztracené důvěry, nebo vyhořelého terapeuta, který už neumí pomáhat.

Na druhé straně: když terapeut má supervizora, je to známka dospělosti. Ne nejistoty. Ne slabosti. Je to projev zodpovědnosti. Je to přiznání: „Pracuji s lidmi, kteří jsou zranitelní. A já taky jsem zranitelný. Proto potřebuji někoho, kdo mi pomůže neztratit se.“

Co když terapeut řekne: „Nemám supervizora, ale jsem zkušený“?

Zkušenost není zárukou kvality. Zkušený terapeut může být skvělý. Ale může být i zapečetěný ve svých vzorcích. Víte, jak se říká: „Když máš jen kladivo, všechno vypadá jako hřebík.“ Když terapeut nikdy nekonzultuje své přístupy, může se přesvědčit, že jeho metoda je ta jediná správná - i když u některých klientů nefunguje. Supervize ho nutí k reflexi. K otázkám. K tomu, aby se nezaměřoval jen na to, co dělá, ale na to, co se děje mezi ním a klientem.

Prof. Jiří Raboch to řekl přesně: „Supervize není o tom, aby supervizor říkal, co má terapeut dělat, ale o tom, aby pomohl terapeutovi objevit vlastní řešení.“ To je klíč. Neříká se ti, co máš dělat. Říká se ti: „Co jsi si všiml? Co ti přišlo divné? Co tě to nutí cítit?“ A to je mocnější než jakákoli instrukce.

Co byste měli vědět, když se ptáte na supervizi

Neptáte se: „Máte supervizora?“ Ale: „Jak často navštěvujete supervizi? S kým? Jak dlouho už?“

Supervize není něco, co se dělá jednou za rok. Je to pravidelná praxe. Nejméně jedna hodina na 10-15 terapeutických hodin - to je profesní standard. Pokud terapeut říká: „Mám supervizora, ale jen jednou za čtyři měsíce“, je to málo. Pokud říká: „Nemám, ale nemám potřebu“, je to známka, že nebere svou práci dostatečně vážně.

Nebojte se položit tuto otázku. Nejsou to záležitosti, které se řeší jen mezi terapeuty. Klient má právo vědět, zda je jeho terapeut podporován. A pokud vám terapeut řekne: „To je soukromá věc“, odpověď je: „Ne, to není soukromá věc. Je to věc, která ovlivňuje mě.“

Supervize není jen pro „začátečníky“

Mnoho lidí si myslí, že supervize je něco, co potřebují jen ti, kteří se právě učí. Ale to je chyba. Zkušení terapeuti, kteří pracují 20 let, mají supervizora proto, že vědí: čím víc zkušeností, tím víc vlastních způsobů, které se mohou stát slepými uličkami. Supervize jim pomáhá zůstat otevřenými. A to je přesně to, co klient potřebuje - terapeuta, který se nezatváří, že ví všechno, ale kdo se ptá, co se děje.

V roce 2023 bylo v Česku 289 certifikovaných supervizorů - o 162 více než v roce 2015. To je známka, že lidé začínají chápat, že kvalita psychoterapie nezávisí jen na terapeutovi. Závisí na tom, jestli má terapeut kdo s kým mluvit o tom, co dělá. A to je to, co vás chrání.

Když se rozhodnete pro terapeuta, nezapomeňte se zeptat

Když vybíráte terapeuta, položte si tři otázky:

1. Máte pravidelnou supervizi? Pokud ano, jak často?
2. Je váš supervizor certifikovaný? (V ČR existuje Asociace supervizorů pomáhajících profesí - ASuPP - která udržuje seznam kvalifikovaných supervizorů.)
3. Co vám přinesla poslední supervize? Jak se to projevilo ve vaší práci?

Pokud terapeut odpoví s jistotou, s konkrétností a s úctou k tomu, že supervize je důležitá - máte před sebou terapeuta, který se stará o svou práci. A tím i o vás.

Supervize není o tom, že terapeut je nekompetentní. Je o tom, že je dospělý. A že vás nechce nechat v nejistotě. A to je právě to, co potřebujete.