Pragmatika lidské komunikace: Jak skutečně funguje mluvení mezi lidmi

Pragmatika lidské komunikace je pragmatika lidské komunikace, věda o tom, jak lidé ve skutečnosti komunikují, ne jak by měli podle pravidel jazyka. Also known as komunikační pragmatika, it explains why we say "I'm fine" when we're not, why silence can be louder than words, and how the same sentence can mean completely different things depending on who says it, when, and in what context. Není to o tom, jak správně složit větu, ale o tom, co se skutečně děje mezi lidmi, když mluví. A to je přesně to, co se odehrává i v terapii — když klient řekne "Nemám problémy", terapeut ví, že to znamená "Nemám odvahu to říct".

Pragmatika se zabývá tím, co se neslovní komunikace, komunikace bez slov — pohled, gesto, tón hlasu, pauza říká. Když terapeut pozoruje, jak klient při řeči o rodině zavře oči a zvedne ruce, nebo když při odpovědi na otázku "Jak se cítíš?" se nadechne a zamyslí se na 5 vteřin, nejde o náhodu. To jsou signály, které mluví silněji než slova. A stejně tak když někdo řekne "Můžeme si to zase zkontrolovat?" — většinou to znamená "Nechci to řešit teď". Tyto nenapsaná pravidla fungují ve všech vztazích — v rodině, na práci, i mezi terapeutem a klientem.

Bez porozumění pragmatice je psychoterapie jen přehrávání slov. Když klient říká "Můj partner mě nechápe", může to znamenat: "Mám strach, že ho ztratím", "Nemám slova, jak to vysvětlit", nebo "Chci, abyste mi řekli, že mám pravdu". Terapeut, který chápe pragmatiku, neřeší jen obsah věty, ale její nepřímá sdělení, záměrně neúplné nebo kódované způsoby, jak lidé říkají to, co se bojí říct přímo. To je, proč některé terapie fungují a jiné ne — ne protože metoda je špatná, ale protože se nezaměřila na to, co se skutečně říká.

Ve vašich sezeních s terapeutem, ve vztazích s přáteli, v rodině — všude tam, kde lidé mluví, platí jednoduché pravidlo: co se říká, je jen vršek ledovce. Pod hladinou je většina významu. A právě tady, v tomto prostoru mezi slovy, se děje ta nejdůležitější práce. V tomto seznamu článků najdete příklady, jak se tato nenapsaná pravidla projevují v terapii — od toho, jak se klienti vyhýbají tématům, až po to, jak terapeuti pomocí ticha nebo otázky otevírají to, co se nikdy neřeklo. Zjistíte, proč některé věty vždycky končí stejně, proč se někdo při každé kritice zavře, a jak rozpoznat, kdy je někdo opravdu v pohodě — a kdy jen říká, že je.