Popření: Co to je a jak se s ním pracuje v psychoterapii

Popření je popření, psychologický obranný mechanismus, který odmítá přiznat skutečnost, která je příliš bolestivá nebo nekompatibilní s vlastní identitou. Also known as odmítání skutečnosti, je to jako když si řeknete: “To se mnou nesouvisí”, i když všechny důkazy na to nasvědčují. Je to nejzákladnější způsob, jak si udržet pocit bezpečí – i když to znamená žít v iluzi. Nejde o lži nebo manipulaci. Je to o tom, že mozek prostě nechce přijmout to, co by ho zničilo – a proto to z jednoduchého důvodu nevidí.

Popření se projevuje v každodenním životě: když někdo trpí závislostí a tvrdí, že to je jen “výstřel”, když má někdo depresi a říká, že je jen “unavený”, nebo když vztah padá a obě strany tvrdí, že “všechno je v pořádku”. V psychoterapii se s tím pracuje velmi opatrně. Nejde o to, aby terapeut řekl: “To je popření!” – to by jen posílilo obranu. Místo toho se pomalu vytváří prostor, kde se člověk může začít ptát: “A co kdyby to bylo jinak?” Tady se spojuje s černobílým myšlením, přístupem, který vidí svět jen jako dobré nebo zlé, bez nuancí. Also known as rozštěpení, černobílé myšlení často vede k popření – když nemůžete přijmout, že jste zároveň zranění i zraněující, pak prostě odmítáte jednu stranu. A to je přesně to, co se děje u lidí s hraniční poruchou osobnosti, poruchou, kde se popření stává trvalým způsobem, jak udržet vnitřní rovnováhu. Also known as BPD, lidé s touto poruchou často přemístí odpovědnost, odmítají vlastní citové reakce nebo zapomínají na vlastní chování, když je příliš bolestivé. Popření není znak slabosti. Je to přežitkový mechanismus, který někdy fungoval dobře – ale dnes už vás drží v pasti.

Co najdete v článcích níže? Praktické příběhy o tom, jak se lidé vztahům, závislostem nebo vlastním emocím vyhýbají – a jak psychoterapie pomáhá tyto překážky překonat. Od Gottmanovy metody, která ukazuje, jak popření ničí páry, až po KBT, která učí rozpoznávat spouštěče, které vás nutí upírat pravdu. Naučíte se, kdy je popření jen přechodným štítem a kdy už je to hrozba pro vaši duševní pohodu. Nejde o to, abyste přestali popírat. Jde o to, abyste si všimli, že to děláte – a začali se ptát, proč.