Online terapie během pandemie: Co se v terapii změnilo

Než přišla pandemie, online terapie byla v Česku téměř neznámá. Mnozí terapeuti ji považovali za poslední řešení - něco, co zkusíte, když už nemáte jinou možnost. Klienti se jí vyhýbali. Někdo si myslel, že to není pravá terapie. Někdo se bál, že ho nikdo nevidí, že to nebude fungovat. A pak přišel březen 2020. Všechno se změnilo za pár týdnů.

Co se vlastně stalo, když se dveře kanceláří zavřely?

Než pandemie, jen 5 % všech psychoterapeutických sezení v Česku probíhalo online. V roce 2021 už to bylo 35 %. To znamená, že za dva roky se podíl online terapie zvýšil sedmkrát. Proč? Protože nebylo jiné možnosti. Zdravotní pojišťovny, které dříve odmítaly hradit dálkové sezení, najednou přijaly nová pravidla. V dubnu 2020 bylo povoleno hradit online terapii jako součást základní zdravotní péče. To byl zlom. Nejen technický, ale i psychologický. Lidé si uvědomili, že terapie nemusí být jen v kanceláři s kresbou na zdi a křeslem na koberci. Může být i na pohovce doma, v kuchyni, nebo dokonce v autě, když se vracíte z práce.

Platformy jako Terap.io, Meddi a Terapie.cz začaly růst jako houby po dešti. Terap.io zkrátila čekací dobu na první sezení z týdnů na 12 hodin. Meddi umožňovala spojení s terapeutem během 60 minut od registrace. To bylo nemožné dříve. U dětských psychologů jste čekali až šest měsíců. Online to bylo možné za den. A to nejen pro ty, kteří měli čas. Ale pro ty, kteří neměli - pro rodiče s malými dětmi, pro lidi s chronickými nemocemi, pro ty, kdo žili v malých obcích, kde nebyl žádný psycholog vůbec.

Je online terapie stejně účinná jako osobní?

Odpověď není jednoduchá. Pro mírnou až středně těžkou úzkost, depresi, problémy s sebevědomím nebo vztahy - ano. Více než 70 % klientů, kteří začali online terapii během pandemie, říká, že se cítili lépe. Někteří dokonce lépe než při osobních sezeních. Proč? Protože v domácím prostředí se někdo otevře víc. Nemusí se bát, že ho někdo uvidí, jak pláče. Nemusí se obávat, že ho někdo pozná na ulici. Anonymita je silným nástrojem.

Ale když jde o těžké poruchy - psychózy, těžkou deprese s sebevražednými myšlenkami, nebo chronické stavy s velkým emocionálním zatížením - online terapie nestačí. Zde je osobní kontakt nezbytný. Zde potřebujete, aby terapeut viděl, jak se váš dýchání změní, jak se ruce třesou, jak se oči zavírají, když se něco říká. To online nejde zachytit úplně. Platforma Reforma péče o duševní zdraví hlásí, že jejich online terapie zachránila přes 250 životů během pandemie - ale jen proto, že klienti měli přístup hned. Kdyby čekali tři měsíce, možná by to nebylo možné.

Co se změnilo u terapeutů?

Terapeuti se museli naučit nové dovednosti. Nejde jen o zapnutí kamery. Musíte vědět, jak vytvořit bezpečný prostor, když nevidíte celé tělo klienta. Musíte vědět, jak reagovat, když klient přeruší hovor, protože se mu ztratilo připojení. Musíte vysvětlovat, co je terapie - protože mnoho lidí si myslí, že online sezení je jen „pohovor na Zoomu“.

Platforma Terap.io začala poskytovat svým terapeutům 40 hodinový kurz specifický pro online práci. Tradiční výcvik v Česku to neobsahoval. Někteří terapeuti se toho nechali, někteří se naučili. Ti, co se naučili, viděli růst. Ti, co odmítli, ztráceli klienty. A co je důležité - online terapie vyžaduje větší strukturu. Klient potřebuje jasný plán, jasný cíl, jasný čas. Není tu prostor na „pojďme se jen pohovořit“. Každé sezení musí mít smysl. A to je pro mnohé lidí lepší.

Co se změnilo u klientů?

Největší výhoda? Čas. Lidé ušetřili průměrně 1,8 hodiny týdně, protože nemuseli cestovat. Někdo to využil k tomu, aby se věnoval dětem. Někdo k tomu, aby si našel pár minut na klid. Někdo k tomu, aby se nevyspal na cestě do Prahy.

Stále ale převládá preference pro osobní terapii. Podle průzkumu Roklen24.cz z roku 2023 si 7 z 10 Čechů stále vybírá setkání tváří v tvář. Proč? Protože cítí, že tam je „více lidskosti“. Ale je tu zajímavý překvapení - teenageri jsou největšími příznivci online terapie. Pro ně je to přirozené. Pro ně je videohovor normální způsob komunikace. A pro ně je důležitá anonymita. Nechtějí, aby je poznali na ulici. Nechtějí, aby se o tom dozvěděli spolužáci.

Ale ne všichni zůstali. Po skončení pandemie 32 % klientů přešlo zpět na osobní terapii. Hlavní důvody? „Nedostatek neverbální komunikace“ (45 %) a „horší vytváření terapeutického vztahu“ (38 %). To je realita. Když nemůžete vidět, jak se klientovi zatřese ruka, nebo jak se jeho oči zavřou, když řekne něco důležitého - něco chybí. A to se nedá nahradit.

Kdo vyhrál a kdo prohrál?

Největší vítěz? Lidé s chronickými nemocemi, pohybovými omezeními, nebo ti, kteří žijí daleko od velkých měst. Pro ně byla online terapie nejen pohodlná - byla životně důležitá. Podle Terapie.cz zůstalo 68 % těchto klientů u online formy, protože cestování je pro ně fyzicky nemožné.

Prohráli? Ti, kteří měli přístup k osobní terapii, ale vybrali online jen proto, že to bylo „nové“. A pak zjistili, že jim to nevyhovuje. Nebo ti, kteří měli nízkou motivaci - online terapie vyžaduje více vlastního úsilí. Když jste doma, můžete se jednoduše odpojit. V kanceláři to není tak snadné.

Prohráli také ti, kteří nevěřili, že to funguje. Až do chvíle, kdy to vyzkoušeli. Pak se změnili. Někteří z nich říkají: „Nikdy bych si to neuvědomil, ale online mi pomohla víc než osobní.“

Co je dnes a co bude zítra?

Od ledna 2024 mohou české zdravotní pojišťovny hradit až 12 online sezení ročně pro klienty s úzkostí nebo depresí. Dříve to bylo jen 6. To je krok vpřed. Ale stále není plné pokrytí. Některé pojišťovny stále omezují. Některé terapeuty stále nejsou kvalifikovaní pro online práci. A technika? I v roce 2025 ještě 85 % klientů potřebuje před prvním sezením 30 minut na nastavení kamery, mikrofonu a internetu. To je příliš mnoho.

Nová technologie přichází. Meddi v březnu 2025 představila AI asistenta, který analyzuje hlasové tóny a emoce během sezení a dává terapeutovi doporučení. To není náhrada za člověka. Ale pomůže terapeutovi lépe pochopit, co klient skutečně cítí.

Ministerstvo zdravotnictví plánuje, že do roku 2027 bude online terapie součástí základního výcviku všech psychoterapeutů. To je klíč. Ne může to být „něco pro ty, co nevědí, co dělat“. Musí to být standardní nástroj. A musí být certifikované. Když si vyberete terapeuta online, měli byste vědět, že má příslušné vzdělání pro dálkovou práci. To dnes nevšichni mají.

Podle odborníků se podíl online terapie stabilizuje kolem 25-30 %. Nebude to 50 %, ale nebude to ani 5 %. Bude to normální možnost. Jako když si vyberete, jestli pojedete na léčbu autem nebo na kole. Obě možnosti jsou platné. Záleží na tom, co vám vyhovuje.

Online terapie nezničila osobní terapii. Změnila ji. Udělala z ní jednu z možností. Ne jedinou. Ale jednu, která funguje. A pro mnohé je to ta správná.

Online terapie není zázrak. Ale je to nástroj. A jako každý nástroj - funguje dobře, když je použit správně. A dnes už není jen alternativou. Je to část normální péče o duševní zdraví.