When you explain away your anger as "just stress" or your loneliness as "I’m better off alone," you’re not being logical—you’re using racionalizace, psychologický obranný mechanismus, který převádí bolestivé emoce na zdánlivě rozumná vysvětlení. Also known as intelektualizace, it lets you talk about your pain without feeling it. To je ten klam, který ti říká: "Nemusím se s tím vypořádat, protože to všechno má smysl." Ale smysl neznamená pravdu.
Racionalizace není vina. Je to způsob, jak si naše mozkové části chrání před přílišnou bolestí. Když tě někdo opustil, říkáš si: "To byl vůbec nevhodný člověk, nechtěl jsem ho ani.“ Když ti někdo řekne, že jsi agresivní, odpovíš: "Jen jsem přímý, to není špatné.“ Ale v tichosti víš, že to není pravda. A právě tam začíná práce v terapii. Racionalizace se neodstraňuje přes argumenty. Odstraňuje se přes pocit. Když se naučíš vidět, jak často ji používáš, začneš rozpoznávat, kdy tě vlastní myšlenky klamou. Je to jako zjistit, že ti někdo přesně řekl, co máš cítit—ale ty jsi si to přečetl špatně.
Ta stejná logika, kterou používáš k vysvětlení svého chování, se objevuje i v ostatních obranných mechanismech. rozštěpení, přístup, kdy vidíš lidi nebo situace jen jako dobře nebo zlé, je často jeho společník. Když někdo zklame, celý svět se najednou stane zlým. A černobílé myšlení, forma kognitivního zkreslení, která odmítá nuance, ti říká: "Buď to máš perfektně pod kontrolou, nebo jsi úplně v háji." Racionalizace ti umožňuje být v tom prostoru mezi—ne úplně v háji, ale ani ne v klidu. A to je přesně ten prostor, kde se zasekneš.
Nejčastěji ji používáš, když se snažíš být silný. Když nemůžeš přiznat, že jsi zraněný. Když si myslíš, že když začneš cítit, ztratíš kontrolu. Ale kontrola, kterou si vytváříš přes racionalizaci, je iluze. Skutečná kontrola přichází, když přestaneš vysvětlovat své city a začneš je sledovat. V psychoterapii se to dělá pomalu. Bez kritiky. Bez tlaku. Jen tak, že ti terapeut položí otázku: "Co jsi cítil, když jsi to řekl?" A neříká: "To je špatně." Říká: "Co se stalo, když jsi to řekl?"
V těchto článcích najdeš konkrétní příklady. Víš, jak se racionalizace projevuje u lidí s hraniční poruchou osobnosti? Jak se ukryje za "logickými" vysvětleními, když se člověk snaží vyhnout vlastním citům? Jak ji překonává KBT, když se pracuje se spouštěči a myšlenkovými chybami? A proč některé krátkodobé balíčky terapie selhávají právě proto, že nezabírají do hloubky těchto obranných mechanismů? Tady nejde o to, abys přestal být logický. Jde o to, abys se naučil být i pravdivý. A to je jiná věc.
Kognitivní omyly jako popření a racionalizace jsou klíčovými překážkami v léčbě závislostí. Zjistěte, jak je terapeuté v ČR rozpoznávají a jaké techniky fungují, aby klienti překonali myšlenkové klamy, které je drží v závislosti.
Číst více