Stres, úzkost, bolesti bříška nebo hlavy bez jasné příčiny - tyto příznaky u dětí často nesou v sobě něco víc než jen fyzický problém. Často jsou to hlas těla, které říká: „Nechápu, co se děje, a nevím, jak to říct“. A právě tady začíná herní terapie - ne jako hračka, ale jako vážný, zkušeně navržený proces, který dítěti dává slova, když ještě nemluví.
Co je herní terapie vlastně?
Herní terapie není jen to, že dítě hraje s panenkami nebo maluje. Je to terapeutický přístup, který využívá hru jako přirozený jazyk dětí. Podle Univerzity Karlova je hra pro dítě neodmyslitelnou součástí zdravého vývoje - psychického, tělesného i sociálního. A když něco v dítěti ztratí rovnováhu, hra se stává cestou, jak to zase navést zpět.
Terapeut neříká: „Řekni mi, co tě trápí.“ Místo toho dává dítěti hračky - lůžko, stethoskop, panenku, pískový pult, plastelínu, hračky na agresivitu. A pak se jen dívá. A naslouchá. A čeká. Protože dítě, které se bojí operace, neřekne: „Mám strach z nůžů.“ Ale když hraje s panenkou, která „dostane injekci“, a pak pláče a říká: „To nechci!“, terapeut slyší všechno.
Proč funguje hra? Nejen pro děti
Dospělí se snaží vyjádřit své pocity slovy. Děti ne. Jejich duše a tělo jsou propojené jako nikdy. Když dítě má úzkost, neřekne: „Mám závratě a nevím proč.“ Ale začne mít bolesti bříška, přestane spát, nebo se náhle zhroutí při návštěvě lékaře. Herní terapie přijímá toto tělesné vyjádření jako pravdu - a hledá v něm smysl.
Ve světě dětí je hra vážná záležitost. I když se dítě směje, když hraje, pracuje. Pracuje na tom, co ho trápí. Když dítě s posttraumatickou zkušeností opakovaně přehrává situaci s injekcí, není to náhoda. Je to způsob, jak zpracovat to, co ho zasáhlo. A když to dělá v bezpečné, podporující atmosféře, začíná být méně strašné.
Kdo to dělá? A jak to vypadá?
Herní terapeut není hračkář. Je to odborník - často dětský klinický psycholog, který absolvoval speciální výcvik. Gražina Kokešová Kleinová, jedna z nejznámějších českých odbornic, říká, že terapeut musí být ochoten se nechat vtáhnout do dětského světa. Musí mít schopnost být „tam“, kde dítě je - ne tady, kde dospělí čekají.
Sezení probíhá ve speciální herničce. Ne v kanceláři. Ne v lékárně. V prostoru, kde je všechen nábytek vybrán s cílem: podpořit tvořivost, vyjádření agresivity, bezpečné vyjádření strachu. Jsou tam hračky, které připomínají nemocnici - lůžko, bílé rukavice, stethoskopy. Jsou tam i hračky, které umožňují vytvořit svět, který neexistuje - pískový pult, barvy, hračky na stavění, hračky na ničení.
V nemocnici se herní terapie často koná na lůžku dítěte. Protože tam se dítě cítí bezpečně. Tam má své věci. Tam není „pacient“, ale „já“. A právě tam, kde je největší úzkost, se často odehrává největší změna.
Když dítě neví, co mu dělá špatně
Herní terapie není jen pro děti po traumatu. Je účinná i tam, kde se lékaři zdráhají dát diagnózu: psychogenní bolesti hlavy, časté zvracení, enuréza, tiky, astma, které se zhoršuje v situacích stresu. Tyto příznaky nejsou „falešné“. Jsou reálné. A jejich příčina není v těle - je v psychice.
Podle centra Terapie smíření je rychlé zlepšení možné u dětí, které si nevěří, které se cítí „špatné“ nebo „nečisté“, nebo které se učí, že emoce je třeba skrývat. Když se dítě může vyjádřit hrou, ne slovy, začíná mít kontrolu. A když má kontrolu, tělo přestává „hovořit“ za něj.
Ve školách, zejména v mateřských a základních školách praktických, se herní terapie používá u dětí s mentálním postižením, poruchou autistického spektra nebo vývojovou dysfázií. Tam, kde slova selhávají, hra hovoří. A to je její síla.
Co říkají vědci? A co říkají terapeuti?
Je tu kontroverze. Někteří vědci, jako prof. MUDr. Jan Škoda z 1. LF UK, říkají: „Bez velkých randomizovaných studií to nemůžeme potvrdit.“ A má pravdu. Herní terapie není snadné měřit. Jak změřit, že dítě „přestalo bát“? Jak změřit „sebevědomí“, které se neukazuje v testech?
Ale praktici říkají jinak. PhDr. Kleinová má za sebou více než 200 dětí za posledních 10 let. A v každé z nich vidí stejnou věc: zlepšení emoční regulace, méně tělesných příznaků, klidnější návštěvy lékaře, lepší spánek, méně křiku.
A teď je tu nová věc - projekt Ministerstva zdravotnictví MH2220230022, který mapuje herní terapii v 7 dětských odděleních po celé ČR. Předběžné výsledky z roku 2024 jsou překvapivé: 78 % dětí, které absolvovalo alespoň 8 sezení před operací, mělo výrazně nižší úzkost při opakovaných zákroky. Ve srovnání s kontrolní skupinou.
To není jen „dobrý pocit“. To je data. A data mění systém.
Co rodiče potřebují vědět
Sezení trvá 45 až 60 minut. Doporučuje se minimálně 12 sezení. Ne 3. Ne 5. 12. Protože změna není okamžitá. Je to jako učení se jazyku. Dítě potřebuje čas, aby se naučilo mluvit hrou.
Cena sezení se pohybuje mezi 800 a 1500 Kč. Většina center je v Praze, Brně a Ostravě. Ale v posledních letech se rozšiřují i do menších měst - včetně Olomouce, kde se některé terapeutické centra začínají spojovat s nemocnicemi a školami.
A teď je tu přelom: od ledna 2024 začala VZP ČR hradit až 50 % nákladů na herní terapii pro děti s diagnostikovanou úzkostnou poruchou nebo posttraumatickou stresovou poruchou. To je historický krok. První, který uznává: hra může být léčbou.
Je to jen hra? Ne. Je to věda. A je to lidské.
Herní terapie není náhrada za léky. Není náhrada za psychologa. Je to doplněk. Ale doplněk, který může změnit všechno. Protože když dítě nemůže říct: „Měl jsem strach, když mě ošetřovali, a cítil jsem, že jsem ztracený“ - může si to zahrát. A když si to zahraje, začíná být znovu celé. Ne zlomené. Ne ztracené. Jen dítě.
A to je ta největší léčba, kterou můžeme dát dítěti: možnost být sám sebou - bez slov, bez soudů, bez větších než on.
